Vybarvování černobílých fotografií - Erich Raeder

Když jsem včera na počítači sledoval německý válečný velkofilm Das Boot¹, hledal jsem si nějaké informace o Kriegsmarine a ponorkách. Přitom jsem na internetu narazil na tuhle fotografii. Nachází se na ní bývalý vrchní velitel německého válečného loďstva Großadmiral Erich Raeder². Co si tak vzpomínám, tak poprvé jsem se s jeho jménem setkal při čtení knížky Norimberský deník od Gustave Marka Gilberta³ o Norimberském procesu, kde byl Raeder odsouzen na doživotí.

Rozhodl jsem se, že ho zkusím vybarvit.

Erich Raeder. Foto:Deutsches Bundesarchiv - Bild 146-1980-128-63 

Asi bych tu měl zmínit, že při vybarvování si vždy hledám reference k vybarvovaným částem. Tady jsem si musel najít důstojnickou uniformu Kriegsmarine, čepici Kriegsmarine, brokátovou přesku Kriegsmarine, baton Ericha Raedera⁴, zlatý odznak NSDAP a jednotlivá vyznamenání. (Tady musím přiznat, že není vybarvení přesné, protože jsem jich moc nerozeznal - úplně nalevo je železný kříž⁵, následuje královský hohenzollernský domácí řád⁶, Bavorský vojenský záslužný řád⁷. Dál jsem tipoval podle vzhledu. (Přehled všech Raederových vyznamenání je k vidění třeba na wikipedii.)

A tady už je výsledek.

Erich Raeder - vybarveno. Autor vybarvení:Martin Fojtík

Digitalizovaných fotek z Deutsches Bundesarchiv využiju v budoucnu pro kolorování pravděpodobně víc.

(Příspěvek nemá propagovat žádnou ideologii.)

Autor:Martin Fojtík

== Poznámky ==

¹Das Boot - západoněmecký válečný film z roku 1981 od Wolfganga Petersena, který byl natočený na motivy knižní předlohy německého autora Lothara-Günthera Buchheima. Ten se na podzim roku 1941 plavil s osádkou ponorky U-96 na její sedmé plavbě po Atlantiku. (Více info:film, Buchheim)
²Großadmiral Erich Raeder (24. dubna 1876 Wandsbek – 6. listopadu 1960 Kiel) - vrchní velitel německého válečného loďstva před a v průběhu druhé světové války, a to až do svého odvolání v květnu 1943 Hitlerem. (odkaz)
³Norimberský deník - kniha od Gustave Marka Gilberta vězeňského psychologa, který během Norimberských procesů zastával funkci vězeňského psychologa. (odkaz)
⁴baton - symbolický vojenský atribut tvaru žezla. (odkaz)
⁵Železný kříž - německé a původně pruské válečné vyznamenání. (odkaz)
⁶Královský hohenzollernský domácí řád - pruský řád. (odkaz)
⁷Bavorský vojenský záslužný řád - vojenské válečné vyznamenání z dob z dob Císařského Německa.(odkaz)

Vybarvování černobílých fotografií - děda Martin Fojtík

Po celkem dlouhé době jsem se dostal k dalšímu vybarvování starých fotek. Tentokrát jsem si vybral snímek, na kterém je zachycený můj děda Martin Fojtík (27. června 1935- 11. ledna 1986) při práci (dole, doplňuje vodu do tendru).

Doplňování vody. Foto: rodinný archiv

Fotka byla pořízená kolem roku 1965-70, na trati Kojetín-Ostrava (tj. trať 303¹ a 323²), pravděpodobně ve Valašském Meziříčí.
Kromě mého dědy (dole) je na snímku ještě strojvedoucí. Pocházel ze Slovenska a jmenoval se Bartolomej, děda mu prý říkával Berci. Víc informací jsem zatím nezjistil.
Obsluhovali lokomotivu s označením 434.2241³, ke které je připojen tendr s označením 516.0514.

Vybarveno. Autor:Martin Fojtík

Fotku jsem opět upravil pomocí programu Photoshop CS6. Při vybarvování mi pomohly vzpomínky mého otce na dědu a fotky dochovaných lokomotiv, tendru a železničního vybavení.

Ještě jsem pomocí photoshopu změnil nebe a tady je výsledek.

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹trať 303  - Železniční trať Kojetín – Valašské Meziříčí, provoz na ní byl zahájen v roce 1882. (zdroj:odkaz)
²trať 323 - Železniční trať Ostrava – Valašské Meziříčí. Trať byla vybudována byla vybudována mezi lety 1869-88. (zdroj:odkaz)
³Lokomotiva řady 434.2 - byla čtyřspřežní nákladní lokomotiva bývalých Československýchstátních drah. Vyráběla se od roku 1924 až do roku 1947. V provozu sloužily až do roku 1983. (zdroj:odkaz, další info: odkaz)

Na královské cestě

Tady přináším další kapitolu mých povídek.

NA KRÁLOVSKÉ CESTĚ

7. 8. 2003 Vsetín, Morava

Nečinně postávali uprostřed stezky a dívali se před sebe. Bylo jich šest.

Muž s oprátkou kolem krku a prapodivně svěšenou hlavou. Ve tváři měl nafialovělou až černou barvu.

Vedle něj žena a čtyři děti. Od těla se jim odlupovala ohořelá kůže a připečené cáry oblečení.

Někdo mi kdysi řekl, že když si jich nebudu všímat, nebudou o mně vědět. Po chvilce zdráhání jsem vykročil směrem k nim.

Krok.

Rodinka se pomalu otočila mým směrem. Po zádech mi přejel mráz, když jsem na sobě ucítil jejich prázdné pohledy. Není to tak dávno, co bych zpanikařil a raději utekl zpátky.

Krok.

Četl jsem, že tu vedla královská cesta do Vizovic. Zajímalo by mě, jaké to asi je, když všechno vidíte, ale vás nikdo, pomyslel jsem si a udělal další krok.

Začali se ke mě přibližovat.

Tuhle část vážně nesnáším. Srdce mi bilo jako splašené.

Teď se mi postavili do cesty a dívali se mi přímo do očí. Takhle zblízka si člověk všimne daleko víc detailů, které by ale nejraději hned zapomněl.

Tak jo, klid. Nejsou tady. Prostě jimi projdeš.

Podvědomě jsem zatajil dech a udělal další krok kupředu. Kupodivu mi sami uhnuli. Úlevou jsem vydechl a lehce zrychlil, ať jsem co nejdříve pryč.

Ještě jsem se ohlédl a uviděl, že mrtví zase ustrnuli na místě.

***

O dvacet minut později jsem se došel na místo. Měl jsem doma menší sbírku brouků a motýlů a chtěl si ji tady trochu rozšířit.

Při hledání jsem se dostal až na okraj lesa, kde jsem zahlédl polorozbořené stavení. Zamířil jsem k němu a po chvilce otálení vstoupil dovnitř.

Uvnitř toho moc nebylo. Na cihly v rozbořených zdích a listím pokrytou dřevěnou podlahu dopadaly děravou střechou sluneční paprsky.

Poblíž díry ve zdi, kde pravděpodobně bývalo okno, stála zelená pohovka s uvolněnou pružinou. Na ní ležel zaprášený červený polštář. Místo nejspíš využívali bezdomovci.

V rohu další místnosti jsem objevil starou skříň se zalíčeným zrcadlem.

Přišel jsem blíž a při pohledu do zrcadla jsem ucukl. Po mé pravici stál šedivý stařík s vybělenou kůží.

Automaticky jsem se otočil a ustoupil. Nikdo další ale v místnosti nebyl. V zrcadle však muž stál pořád a jeho oči, jako by mne vtahovaly dovnitř.

"Vítej!" promluvil, "jsem Smrt."

Vyděsil jsem se a začal couvat. "Neboj se. Chtěl jsem se na tebe jenom podívat. Mám poblíž práci, tak jsem využil chvilku volna," vysvětloval. Dodal, že se o mně už nějakou dobu zmiňují. "Teď spi," řekl a já se okamžitě sesunul k zemi.

Když jsem přišel k sobě, poletovaly kolem mne hlavy. Staré, mladé, dětské, mužské i ženské.

"Co jsi ty, byli jsme i my," promluvily sborově.

Podobnou větu jsem minulý týden zahlédl v hrobce kapucínských mnichů v Brně, kam jsme se byli se třídou ze základní školy podívat.  Nechápal jsem ale, co mi tím chtějí říct. "Nevím, co to znamená!" zakřičel jsem.

"Ty jsi my a my jsme ty."

Znovu upadl do bezpečí spánku. Když jsem se probudil podruhé, byla v místnosti tma. Ozvalo se odkašlání.

"Jak dlouho tu chceš ještě ležet?" řekl ženský hlas. Vzhlédl jsem a uviděl dívku v černém. Vůbec se od doby, co jsem se s ní setkal poprvé, nezměnila. Její zelené oči si mě přísně měřily. "Dělej, přišla jsem tě vyzvednout," zavrčela.

Postavil jsem se na nohy a oprášil. Prohlédl jsem si ji. Byla o polovinu hlavy menší než já a stále nosila ty červené stužky. "Proč?" zajímalo mě.

"Drž hubu a jdeme," zavelela a vyšla ze dveří domu. Venku se začala měnit. Hlava sejí protáhla dopředu v čumák, narostly jí uši. Přímo přede mnou se proměnila v lišku.

Snažil jsem se pochopit, co se právě stalo, když se mi v hlavě ozval hlas. "Dělej! Za chvíli tu nebudeme sami."

Vyběhli jsme směrem na louku, když jsem zaslechl podivný štěkot. "Neohlížej se a běž. On tě najde,  já je zatím zdržím," řekla mi v hlavě liška a vyrazila zpátky.  Na nic jsem nečekal a běžel, co mi nohy stačily. Netušil jsem kam, jen jsem doufal, že brzy doběhnu do civilizace, kde se budu moct ukrýt. Z dálky se ozývalo praskání a zvuky zvířecího boje, při kterých mi tuhla krev v žilách.

Bezhlavě jsem utíkal až na okraj paseky a chystal se zatočit na lesní stezku, přede mnou se ale objevil jelen. Úlekem jsem spadl na zem., už jednou mne podupal srnec a nebylo to nic příjemného.

Snažil jsem se rychle odplazit z dosahu, ale bylo to beznadějné.  Jelen nade mnou sklonil hlavu s mohutným parožím a šlápl na mne svým kopytem. V tu chvíli se začal měnit a najednou mne za tričko držela svalnatá ruka. Přede mnou stál starý muž s parožím a zvedl mne do vzduchu. "Co si myslíš, že děláš?" zuřil. Z dálky se znovu ozvaly praskavé zvuky a jelení muž mne pustil a odstoupil. "Vyřídím si to s tebou, až budeme někde v bezpečí. Nasedni si," vyzval mne a proměnil se zpátky do zvířecí podoby.

S nedůvěrou jsem se vyškrábal na jeho záda a chytil se paroží. "Drž se pořádně," ozvalo se mi v hlavě a vyběhli jsme směrem k západu. Vítr svištěl a do nohou a rukou mne šlehaly větve. Opět jsem ztratil vědomí.

©Martin Fojtík

Zvláštní průvod

Rozhodl jsem se, že sem dám první kapitolu takových povídek, co jsem psal. Tahle je nazvaná Zvláštní průvod.

ZVLÁŠTNÍ PRŮVOD

Když jsem je viděl poprvé, bylo mi pět let. Myslel jsem, že to není skutečné, nebo spíš jsem nechtěl, aby bylo. Od té doby mě mrtví provázejí.

***

23.7. 1995 Francova Lhota, Morava

Tři hodiny ráno a já nemůžu spát.

Noční ticho rušil jen pravidelný tikot hodin a můra, která se neúspěšně snažila dostat zavřeným oknem ven.

Horko mi už dvě hodiny bránilo znovu usnout, a tak jsem se rozhodl vyjít na čerstvý vzduch.

Opatrně, abych nikoho nevzbudil jsem vyšel před dům.

Po levé ruce záhon s okrasným kvítím, napravo studna s pumpou, plot a branka. Za plotem cesta, kterou velmi slabě ozařovala pouliční lampa. Naproti domu kopec s kostelem svatého Štěpána a hřbitovem. Nad tím vším půlměsíc.

Podíval jsem se vzhůru na hvězdami poseté nebe a zhluboka se nadechl chladivého nočního vzduchu.

Kolem se prohnal studený vánek.

Otřásl jsem se.

Bylo takové ticho, že jsem slyšel tlukot vlastního srdce.

Najednou jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Něco tmavého se přehnalo přes osvětlenou část cesty.

Strnul jsem. Očima pátral ve tmě a hledal zdroj pohybu.

Na cestě se ve štěrku ozvaly kroky. Mnoho kroků.

Kdo to může být takhle pozdě, pomyslel jsem si.

Rozhodl jsem se ustoupit ze světla. Nechtěl jsem, aby mě kdokoliv viděl. Skrčil jsem se za studnu a čekal.

Zvláštní, neslyším žádné hlasy. Bylo mi to divné, protože když se jedná o skupinu lidí, vždy se přece alespoň dva baví.

Ze stínů se najednou vynořily postavy. Pomalým, až šouravým krokem přicházely na křižovatku ve tvaru T před domem.

Vzduchem se začal linout zvláštní zemitý zápach.

Začal jsem rozeznávat jednotlivé postavy. Některé vysoké, jiné malé. Najednou jedné z nich upadla hlava a odkutálela se ke kovové brance, kousek od místa kde jsem se schovával. Bál jsem se pohnout.

Prosím, ať mě nevidí, prosím, ať mě nevidí, opakoval jsem si v duchu a sledoval, jak se tělo pokryté sečnými ranami snaží ležící hlavu zvednout.

Zatajil jsem dech a vtom jsem zaslechl, jak se tichem nese monotónní bubnování.

Bum…

Branka zavrzala, jak do ní bezhlavé tělo narazilo.

Bum…

Ruce nahmataly hlavu a nasadily ji na krk.

Bum…

Kompletní postava se pak opět vrátila do řady.

Bubnování bylo čím dál hlasitější, zrychlovalo a blížilo se.

Procesí mrtvých se zastavilo a otočilo čelem vzad…

Do světla lamp se protlačila mladá dívka.

V tom chumlu monster působila jako zjevení. Oblečená do černého koženého oděvu s červenými pásky na ramenou a stehnech. V rukou držela bič.

Hned za ní přicházeli tři bubeníci. Mohutní, od pasu nahoru nazí. Velkou část jejich těl pokrývaly jizvy. Oblečeny měli jen bílé kalhoty s modrým kostkováním.

Jeden z nich měl v hrudi velkou díru, kterou šlo vidět skrz. Hlava druhého byla jakoby zborcená a sražená dovnitř. Pravé oko s prázdným pohledem mu trčelo ven, ale nějakým způsobem s ním mohl hýbat. Třetí bubeník byl kromě našedlého odstínu pleti normální.

Dívka se zastavila na louce, kousek od rozcestí.

Bubnování znovu začalo. Tentokrát mnohem rychlejší než předtím. Mrtví se začali opět šourat k podivnému místu, zatímco dívka zahájila svůj tanec.

Tanečnice kolem sebe švihala oběma biči, přitom se otáčela dokola. Kamkoliv špičky karabáče dopadly, tam se objevil trs trávy, květiny, nebo kouř a popel.

Uchvácený tancem jsem pomalu zapomínal na strach. Vždycky jsem jednal bezhlavě a v dětství tomu nebylo jinak. V tuto chvíli jsem tak udělal tu nejhorší věc, kterou jsem mohl. Šel jsem se podívat blíž.

Schovaný ve stínu jsem podél plotu dorazil k místu, kde světlo nesvítilo. Přelezl jsem zábranu, přešel cestu a opatrně došel až na pět kroků mrtvých a tancující dívky.

Ve vzduchu jsem cítil elektrizující náboj a vstávaly mi vlasy na hlavě.

Od tanečnice vanul příjemný vánek, který voněl zvláštně po dešti a něčím dalším, ale nemohl jsem přijít na to čím.

Ovládla mne zvláštní radost.

Radost z toho, že tu stojím a nikdo si mne nevšímá. Živý mezi mrtvými. Měl jsem pocit, že klidně tímto davem můžu projít a neviděli by mě.

Bubnování se blížilo ke svému nejrychlejšímu tempu a přítomní se začali pohupovat do rytmu.

Otočka a najednou dívka stála u mě. V jejích zelených očích se objevil překvapený výraz. Něco nesrozumitelně vykřikla a udeřila bičem do země.

V tu chvíli jsem si myslel, že jsem ztracen. Teď si mě všimnou, pomyslel jsem si. Průvod se místo toho seřadil a za zvuků bubnů se vydal dál na cestu. Chvost uzavírali bubeníci.

Jediný kdo zůstal, byla tanečnice, která si mne napůl nenávistně prohlížela.

Po chvilce váhání něco zakřičela. Aby dodala svým slovům větší váhu, švihla bičem do země.

Nechápal jsem. Jedinou mojí reakce bylo zvednuté obočí.

Zaškaredila se.

"Kdo jsi?" zeptala se najednou mě srozumitelným hlasem. Její oči zářily zvláštní barvou. Pověděl jsem jí svoje jméno.

"Tady bys neměl být."

Podíval jsem se za odcházejícím procesím, které už téměř zmizelo z dohledu.

"Hlupáku!" vrazila mi pár facek, až mě shodila na zem.

Najednou vyplašeně odskočila a začala mumlat: "To není... proč..." Couvala a chvílemi přecházela do toho svého zvláštního jazyku.

Několik kroků ode mě znovu nabyla svého klidu.

"Drž se od nich dál. Nepatříš mezi ně," varovala mě a rozběhla se za svými.

Chvilku jsem tam na cestě ležel, přemýšlel o tom, co se to stalo.

Z dálky šlo slyšet ještě dunění bubnů.

Zvedl jsem se a pomalu odcházel zpátky domů.

Začínala se dělat mlha. V jednom místě svítilo něco červeného.

Stužka. Jedna z těch, které měla dívka obmotané kolem rukou. Při tanci jí musela jedna spadnout.

Byla lemovaná zlatou nití, na sobě měla podivné značky. Schoval jsem si ji do kapsy a konečně utíkal zpátky domů.

Ráno na cestě už žádné stopy nezůstaly, jen několik květin.

©Martin Fojtík

Staré reklamy - Drogerie Jana Grolicha

V minulém díle Starých reklam jsem psal o zubní pastě Thymolin. Tentokrát to bude série reklam na zboží v drogerii "U anděla" (později "U bílého anděla") Jana (Johanna) Grolicha¹ z Brna.

Drogerie "U anděla" se nacházela v Jánské ulici, konskripční číslo 427. V dalších zdrojích je uváděno také číslo orientační 5.

22. března 1916 došlo v drogerii k výbuchu benzinu, při kterém zemřely dvě osoby a sedmnáct jich bylo zraněno (z toho počtu v následujících dnech ještě tři lidé podlehli popáleninám druhého a třetího stupně). Dům musel být později pro svůj havarijní stav zbourán. [1] Jan Grolich, ač sám zraněn, po nehodě v podnikání pokračoval. (viz reklama na čtvrté straně novin Národnie noviny² ze 6. prosince 1917. [2])

Reklamy na Grolichovy výrobky se objevovaly dokonce i na korenspondenčních lístcích. [3]
Následujících dvanáct reklam pochází z almanachu Vlastenecký poutník 1914. Kalendář na obyčejný rok.³

Jan Grolich - nápoje. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "100 litrů zdravého domácího nápoje, který osvěžuje hasí žízeň, může si každý bez velikých výloh vyrobiti. V zásobě jsou: ananasový, jablkový, grenadina⁴, jahodový, muškátový, kmínka⁵, pomerančový marinkový, višňový. Nezdar vyloučen. Součástky s přesným návodem stojí K 4,50 vyplaceně dobírkou. Na 5 dávek dávám 1 zdarma. Jan Grolich, drogerie "U anděla" v Brně č. 427 (Morava)."

Jan Grolich - politura. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Mou politurou⁶ docílí se trvanlivého, hned schnoucího lesku. - Hodí se pro tvrdý, měkký, hlazený neb nehlazený nábytek. - Jedna láhev bez dalších výloh K 1.90, čtyřnásobná láhev K 5,-, osminásobná láhev K 8,-. Pro pány truhláře stojí 3 kg K 16,- bez dalších výloh. Dlužno objednati. Jan Grolich, drogerie »U anděla« v Brně č. 427 (Morava)."

Jan Grolich - Framydol a Rydyol. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Framydol jest prostředek ku omládnutí vlasů, který dodá červeným, šedivým vlasům a vousům trvanlivou, tmavou barvu. Jedna láhev i s portem K 2,35.
---------------------------------------------------------
Rydyol jest růžová voda, která dodá bledým tvářím jemnou červeň. - Účinek jest obdivuhodný. Jedna láhev i s portem K 2,15. Zasílá Jan Grolich, drogerie »U anděla« v Brně č. 427 (Morava)."

Jan Grolich - créme. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "500 korun ve zlatě!!! Když crême Grolichův s příslušným mýdlem neodstraní pihy, žlutá místa na kůži, újedí, červeň na tváři a kůže nestane se svěží a mladistvou. - Cena K 2.75 i s portem. Tři dávky stojí K 7,-, šest dávek stojí K 13,-. Bez dalších výloh. Jan Grolich, drogerie »U anděla« v Brně č. 427 (Morava)."

Jan Grolich - mazání. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Mé mazání jest světoznámé. Je to výborný domácí a chránící prostředek proti rheumatismu, dně, ochromnutí, nervovým bolestem, bolesti hlavy, zubů a j. 1 veliká láhev stojí 2 K 70 h i s portem. 3 láhve stojí 6 K 70 h. 6 láhví 12 K. 12 láhví 23 K. Vše bez dalších výloh zasílá: Jan Grolich, drogerie »U anděla« v Brně č. 427, Morava."

Jan Grolich - domácí pivo. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Vařte své pivo doma dle vyzkoušených receptů. Všechno příslušenství na 25 litrů pva s 50 zátkami za 2 K. Poštovné 84 h. Na 5 dávek 1 zdarma a kromě toho zásilka se frankuje. Objednejte si se svými známými. Jan Grolich, drogerie "U anděla", Brno č.427 (Morava"

Jan Grolich - holící přístroj. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Radostná zpráva pro každého, kdo se sám holí. Zasílám přístroj, se kterým se každý holící přístroj ihned nabrousí a nikdy brusiče nepotřebujete. Cena K 5,-. Zasílám též jemné břitvy, nejjem. jakosti za K 3,- a K 5,-. Štětec na holení K 1,-. Niklová miska na holení K 1,-. Mýdlo k holení 1 velký kus 40 hal. Dobírkou o 35 hal. více. Jan Grolich, drogerie "U anděla", Brno č.427 (Morava)"

Jan Grolich - mýdlo. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Denní mytí prsou a zad s Grolichovým zdravotním mýdlem podporuje činnost plic a posiluje slabé plíce. - Jedna krabička stačící na tři měsíce K 2,70, jedna krabička na šest měsíců K 4,50, jedna krabička na dvanáct měsíců K 7,20 vyplaceně bez dalších výloh. Zasílá přímo jen Jan Grolich, drogerie "U anděla", Brno č.427 (Morava)"

Jan Grolich - diamanty pro sklenáře. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Diamanty pro sklenáře a pro potřebu domácí.
Čís. 1. na okenní sklo za K 2,40
Č. 2. na obyčejné a silnější sklo za K 3,60
Č. 3 pro všechny druhy tabul. skla za K 5,50
Č. 4. na silné tabul. sklo, surové a zrcadl. za K 8,§
Na dobírku o 35 h více.
Za reelní a solidní zboží ručí
JANA GROLICHA drogerie v Brně č. 427 (Mor.)."

Jan Grolich - extrakty. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Vyhazujete peníze, platíte-li vysoké ceny za likéry, když můžete nejjemnější druhy lehce sobě poříditi mými extrakty. Láhev takového exktraktu s návodem na vyhotovení 5 litrů nejjemnějších rumů, benediktinky⁷, kmínky, mogadoru⁸, maraskina⁹, višňovky, ananasu, vanilky, punše, anglikánky, likeru kávového a kakaového, šartresu¹⁰, mařinky, čerta¹¹, alaše¹², borovičky, jeřabinky, slivovice, koňaku atd. - za K 1,90, 3 láhve za K 4,50, šest za K 7,50, 12 za K 13,50 franko na dobírku. Žádné nepodařeniny. - Jen pravé dodá JAN GROLICH, drogerie v Brně č. 427 (Mor.)."

Jan Grolich - petrolej na vlasy. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

 Přepis: "Můj kosmetický petrolej na vlasy! Dělníci při zřídlech naftových a rafineriích petrolejových nikdy nejsou plešatí a vládnou veskrz bujným vlasem. Zpracoval jsem nejčistší petrolej a sestavil jsem prostředek, kterýmž se docílí při řídkém vzrůstu a vypadávání vlasů nejkrásnějších úspěchů. Můj kosmetický petrolej jest v mé drogerii "U bílého anděla", Janská ulice č. 427 k dostání. 1 láhev stojí 1 K. 6 lahví K 5,50, 12 lahví 10 korun. Poštovné zvláště. Poštou méně než 2 láhve se nezasílají. Jan Grolich, drogerie "U anděla", Brno č.427 (Mor.)"

Jan Grolich - panorámní zrcadlo. Originál: Vlastenecký poutník 1914, uloženo v mé knihovně.

Přepis: "Dopisnice a každý jiný obrázek způsobí Vašim dětem velikou radost, když u mne objednáte panorámní zrcadlo. Každý obrázek se zvětší a stane se životním. Toto panorámní zrcadlo jest zábavou pro celou rodinu a nezničitelné. Cena i s portem K 4,-, 3 kusy K 10,, 6 kusů K 19,-, 12 kusů K 37,- bez dalších výloh. - Ke každé objednávce přiloží se zdarma počet krásných dopisnic. - Zasílá Jan Grolich, drogerie »U anděla« v Brně č. 427 (Morava)."

Text zpracoval: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Johann Grolich (2. června 1862 Türnau(?)-?) byl český drogista, majitel drogerie v Brně. (více info Johann Grolich. Encyklopedie dějin města Brna. [cit. 2015-28-05])
²Národnie noviny byly slovenské politické noviny, které vycházely v letech 1870-1947 v Martině a 1948 v Bratislavě tři až šestkrát týdně. Byly pokračovatelem Pešťbudínske vedomosti. (více info na slovenské wikipedii. [cit. 2015-28-05]) Odkaz na Digitalizované vydání ročníků 1914-1918.
³Vlastenecký poutník - jedná se o almanach, který vycházel od roku 1869. Zmiňované vydání je 46. ročníkem. Redakce se ujal Václav Špaček (1. srpna 1856 Praha - 1. května 1939 Praha). Vyšlo v Praze. Titulka dále obsahuje informace o vydavateli. "Majetek a tisk Cyrillo-Methodějské knihtiskárny a nakladatelství (V. Kotrba)"¹³ (Více info: Katalog Jihočeské vědecká knihovna v Českých Budějovicích. [cit. 2015-28-05])
⁴Grenadina - je sirup vyrobený z granátových jablek. Z grenadiny se dělá například Tequila sunrise. (Grenadina. Wikipedia. [cit. 2015-28-05])
⁵Kmínka - jedná se o kmínový likér. Jeho kořeny sahají do roku 1575 do Holandska, kde v Amsterdamu Lucas Bols zahájil výrobu nápoje na bázi kmínu. Odtud se rozšířil po Evropě a do Ruska. (více info na deslik.blogspot. [cit. 2015-28-05], Pozn.Na internetu se nachází mnoho receptů na výrobu kmínky.)
⁶Politura - je nátěr, který se nanáší zejména dřevo, aby se dosáhlo jeho hladké plochy a vytvořil se přiměřený lesk. (více info: Politura. Ottův slovník naučný. Wiki zdroje. [cit. 2015-28-05])
⁷Benedktinka - druh sladkého likéru. (zdroj: benediktinka, slovník cizích slov. [cit. 2015-28-05])
⁸Mogador - nahořklý likér střední síly i hustoty, barvy zelené nebo žlutohnědé. (zdroj: gastroslovník. [cit. 2015-28-05])
⁹Maraskino - je likér, původem z Dalmácie, vyráběný z plodů višně Maraska. (více info na anglické wikipedii. [cit. 2015-28-05])
¹⁰Šartres - francouzský bylinný likér se silně kořeněnou chutí. Vyrábí se z 130 horských bylin a vínovice. Recept na tento likér dostali roku 1605 mniši kartuziánského řádu od maršála Francoise ďEstrées. K jeho rozluštění ale potřebovali 150 let. (více info na wikipedii. [cit. 2015-28-05])
¹¹Čert - nahořklý žaludeční likér, tmavě hnědočervené barvy. (Zdroj: Přehled a popis druhů likérů a lihovin. [cit. 2015-28-05])
¹²Alaš - nasládlý až sladký likér často upravovaný do krémové hustoty. (Zdroj: Přehled a popis druhů likérů a lihovin. [cit. 2015-28-05])
¹³Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba - původně knihtiskárna s knihkupectvím vedená J. Zemanem. Od roku 1877 fungovala také jako vydavatelství. V roce 1891 převzal podnik Václav Kotrba starší a po jeho smrti (1895) pak jeho syn Václav (2. dubna 1871, Praha - 1. prosince 1929, Praha). (Více info: Václav Kotrba. Wikipedia. [cit. 2015-28-05])

== Zdroje ==
[1] Podrobnosti a seznam obětí. Výbuch v drogerii "U bílého anděla" J. Grolicha na Jánské ulici. Encyklopedie dějin města Brna. [cit. 2014-09-09]
[2] Národnie noviny, 6. decembra 1917. str.4. (pdf) [cit. 2014-09-09]
[3] Postal History. [cit. 2014-09-09] (V případě nefunkčnosti, odkaz na uložený obrázek ze stránky Postal history.)

Co se hrálo za války

Do rukou se mi nedávno také dostaly Vyškovské noviny¹ ze dne 9. ledna 1942. Jedná se o 2. číslo ročníku 51. Vydání stálo 90 haléřů.
Na straně číslo 7. se nachází program kin ve Vyškově, který bych chtěl v tomto článku ukázat.

Program vyškovských kin v lednu 1942. Foto: Vyškovské noviny uložené v knihovně mé paní bytné.

Přepis:
ZVUK. LIDOVÉ KINO
V sobotu 10. ledna 1942 o půl 6. a 8. hod. več. V neděli 11. ledna o 3., půl 6. a 8. hod. več. V pondělí 12. ledna o 8. hod. več. V úterý 13. ledna o 8. hodině več.
Vlasta Matulová², K. Höger³, Vl. Leraus⁴ v nejnovějším českém filmu
MODRÝ ZÁVOJ⁵
Německé titulky.
--------------------------------------------------------
Ve čtvrtek 15. ledna o 8. hodině večer
Velký švédský film
INTERMEZZO⁶
----------------------------------------------------------
ZVUK. KINO VIKTORIA⁷
V sobotu 10. ledna večer o 8. hod. V neděli 11. ledna odpol. o 3. a půl 6. hod. večer o 8. hod. V pondělí 12. ledna večer o 8. hod.
Film s napínavým dějem o hrdinech německého námořnictva
PONORKY NA ZÁPAD⁸
Německý film s českými titulky. Mládeži jsou přístupna pouza odpol. představení.
------------------------------------------------------------
Ve středu 14. ledna večer o 8. hod.
U MOŘE SE NEHŘEŠÍ (Veselá tchýně)⁹
Německý film s českými titulky

Další info k jednotlivým pojmům či filmům opět uvádím v poznámkách. Pokud v budoucnu natrefím na další staré noviny z tohoto období, tak možná z tohoto tématu udělám do budoucna seriál.

Text zpracoval: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Vyškovské noviny začaly vycházet v roce 1892, na popud nátlaku proněmecky smýšlejících firem na české obyvatelstvo, které diktovaly místním, koho volit či do jaké školy umisťovat své děti, apod. O vznik novin se zasloužil Karel Albrecht (31. říjen 1861 - 29. červen 1911) - politik a zemský poslanec a také budoucí představitel Vyškova [1 - wikipedia] - na jehož popud vznikl Klub českých živnostníků. [2 - magisterská diplomová práce] V roce1942 měly noviny podnázev List Národního souručenství a vycházely každý týden v pátek odpoledne. Redakce se nacházela v knihtiskárně Františka Kusáka ve Vyškově na Velkém náměstí (Knihtiskárna byla založena v roce 1904 Františškem a Helenou Kusákovými. Kromě knih a novin vydávali také pohlednice. V květnu 1945 byla tiskárna při bombardování Vyškova zničena. O dva roky později byla vybudována nová tiskárna a '48 roce byla znárodněna. V roce 2004 oslavila Kusákova tiskárna sto let [3 - Vyškovský zpravodaj]) Za vydání a redakci odpovídal V. Střelka. Noviny vycházely do roku 1945. [4 - aleph vkol]
²Vlasta Matulová (31. říjen 1918 Židenice u Brna - 18. dubna 1989 Praha) byla československá divadelní, filmová a televizní herečka. [5 - osobnosti.cz]
³Karel Höger (17. června 1909 Královo Pole u Brna - 4. května 1977 Praha) byl významný československý herec a člen činohry Národního divadla v Praze. Dne 14. prosince 1995 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic městské části Brno-Královo Pole. [6 - wikipedia]
⁴Vladimír Leraus (28. července 1905 Beroun - 29. června 1991 Praha) byl československý divadelní a filmový herec, účastník rozhlasového vysílání v mezinárodním jazyce esperanto "Verda Stacio". [7 - wikipedia]
⁵Modrý závoj - československý romantický/drama film z roku 1941. Režie: J. A. Holman, délka: 103 min. [8 - Více info na csfd].
⁶Intermezzo - švédský drama/romantický film z roku 1936. Režie: Gustaf Molander. V hlavních rolích: Gösta Ekman, Ingrid Bergman, Inga Tidblad, délka: 93 min. [9 - csfd]
⁷Kino Viktoria - První představení kina bylo uvedeno 15. prosince 1915. Zvukové filmy se začaly promítat od 1. června 1931. Jméno Viktoria dostalo kino během druhé světové války (v říjnu 1941), kdy vládní komisař Vyškova, sudetský němec Karl Matzal, nechal zabrat sokolské kino a přejmenoval jej. [10 - Ve stínu hákového kříže] V současné době se kino nazývá Sokolský dům. [11 - stránky kina].
⁸Ponorky na západ (originální název: U-Boote westwärts !) byl německý válečný propagandistický film z roku 1941, propagující Kriegsmarine, filmovaný v opravdových ponorkách. Režie: Günther Rittau. Účinkují: Hrají: Carsta Löck, Ilse Werner, Karl Dönitz, délka: 48 min. [12 - wikipedia, 13 - csfd] ke shlédnutí na youtube.
⁹U moře se nehřeší (originální název: Wenn du eine Schwiegermutter hast) byl německý film z roku 1937. Režie: Joe Stöckel. Hrají: Ida Wüst, Suse Graf, Mady Rahl. Délka: 100 min. [14 - imdb]

Z černé kroniky (Ze starého tisku - 6. díl)

Tentokrát chci ukázat, jak také mohla v novinách vypadat černá kronika. Článek, který představím, pochází z týdeníku Hlasy z Hané¹, který jsem dostal k nafocení zapůjčený od mé paní bytné v Brně.
Toto konkrétní číslo bylo vydáno v sobotu 14. ledna 1939 v Prostějově. Jednalo se o číslo 2. ročník 57. Cena výtisku byla 50 haléřů.

Přepis: "Černá kronika. Židovský býv. majitel losové prodejny v Prostějově Ludvík Zwillinger²je žalován stát. zastup. pro 255 losových podvodů. Takovým způsobem podvedl i mnoho poměrně chudých občanů až o 4000.000 Kč. - Při bruslení upadla úřed. R. Žvátorová a zlomila si ruku. - 81letý krejčí C. Kaplánek z Dol. Otaslavic³na náledí upadl a zlomil si žebra. - 3letá Milada Bílková z Prostějova byla v jedné holírně pokousána psem v obličeji. - Velkoobchodníku Boh. Zbořilovi z Prostějova byla odcizena z auta pokladnička s 12.000 Kč na hotovosti a vkladní knížka."

Černá kronika. Hlasy z Hané 14. leden 1939. Originál uložen v knihovně mé paní bytné.

Oproti dnešním zprávám jsou některé zmiňované události spíše úsměvné. Nějak si neumím představit, že by se v dnešních novinách objevily informace, že si ten a ten někde zlomil ruku. Navíc by v dnešní době nebylo ani možné uvést celé jméno dítěte. S podobným způsobem psaní se tak setkáme asi už jen v archivech.

Zajímalo by mne ale, jestli obvinění židovského majitele prodejny nebylo vyvoláno uměle dobou.

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==

¹Hlasy z Hané - týdeník, který vycházel v Prostějově od roku 1882 do roku 1939. Jedním ze šéfredaktorů byl například Václav Horák (15. června 1863 Stolany u Chrudimi - 4. červen 1931 Prostějov) (vedení redakce se ujal 1894) [1]. Mezi odpovědné redaktory dále patřili Josef Kratochvil (29.listopadu 1850-?) (v redakci byl od roku 1882 - 1888) [2], Bohumír Knechtl (7. ledna 1864 Červený Újezd - 16. června 1936 Olomouc) (redaktorem v Hlasech z Hané byl od roku 1888. V roce 1892 ale převzal redakci Pozor) [3], Čenek Stražný.[4] Odpovědným redaktorem tohoto konkrétního čísla byl Josef Sacher. Od roku1901 byly noviny tisknuty v tiskárnách Václava Horáka [1].

²Ludvík Zwillinger (narozen 18. dubna 1880) byl v období druhé světové války spolu s dalšími židovskými obyvateli nejprve deportován do Terezína (transport AAm, č. 39 (04.07.1942 Olomouc -> Terezín)) a odtud poté do Osvětimi, kde také zahynul (transport Ds, č. 1054 (18.12.1943 Terezín -> Osvětim)) (odkaz).
³Krejčí v Dolních Otaslavicích. Před druhou světovou válkou byla obživa v Otaslavicích (které se skládaly ze dvou na sobě závislých obcích - Dolních a Horních Otaslavicích) odkázána hlavně na práci domácích krejčích, kteří pracovali pro prostějovské konfekcionáře (asi 70%). Druhá část obyvatel se věnovala zemědělství (odkaz).

Řidička (Ze starého tisku - 5. díl)

Když jsem ještě bydlel na Vsetíně a pracoval v novinách, často jsem chodil do místního okresního archivu¹, v mailu jsem našel jednu fotku, na které jsem vyfotil článek z týdeníku Noviny z pod Radhoště². Datum vydání je 30. června 1928 a hlavní zprávy se týkaly návštěvy regionu prezidentem T.G. Masarykem³.

Zaujal mne v nich tenkrát článek z černé kroniky s titulkem Automobilová nehoda.

Přepis: "Automobilová nehoda. Minulý týden ve čtvrtek jel pan předseda silniční správní komise Cibulec prohlížet silnici směrem k Bystřici p.H., zde je vše v pořádku pro příjezd pana presidenta. Před Bránkami naproti zemského statku jelo proti auto, řízené ženou, která ovšem myslila, že pro ni neplatí předpisy o vyhýbání; jednoduše jela prostředkem silnice. Následek byl ten, že auto páně Cibulcovo, chtíc se vyhnouti srážce, vyhnulo celou šířkou vozu na silniční banket, vjelo do příkopu a převrhlo se. Pan Cibulec byl vymrštěn a vletěl do ovsa, p. Bogner, který seděl vedle, zůstal v převrženém autu bez sebe, zraněn na hlavě. - Nyní oba pánové se již zotavili ze zranění dosti vážných. - Máme zato, že by té paní nebo kdo to byl, lépe v ruce svědčila vařeka a metla, než volant. Rozumí-li své domácnosti tak, jako automobilu - ubohý muž!"

Automobilová nehoda. Originál novin je uložen ve Státním okresním archivu Vsetín

Nelze si nevšimnout komentáře tehdejších novinářů, který je z dnešního pohledu hodně politicky nekorektní. Kdyby tímto způsobem psali také v současnosti, určitě by se museli velice často omlouvat mnoha bojovnicím za ženská práva či feministkám. Pokud ale nepatříte mezi osoby háklivé na jakoukoliv korektnost, bude i vám připadat komentář vtipný,

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Státní okresní archiv Vsetín - odkaz na stránky tady.
²Noviny z pod Radhoště byly týdeník vycházející "každý pátek s datem následujícího dne". Tohle konkrétní vydání mělo cenu 60 haléřů. Noviny byly vydávány ve Valašském Meziříčí v letech 1897-1941. V čele redakce stál například Eduard Kavan (wiki), (odkaz na MZK). Majitel a vydavatel byl Antonín Demel (odkaz).
³Tomáš Garrigue Masaryk  (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) první československý prezident. (Více info tady.)

Staré reklamy - Zubní pasta Thymolin

Tentokrát přidávám článek z dalšího mého blogového seriálu o starých reklamách.
Jako první to bude reklama na zubní pastu Thymolin.

Thymolin je značka zubní pasty, kterou od roku 1925 vyráběla pražská firma Schnöbling¹. Ve '48 roce byla značka zabavena a v roce 1951 ji získal národní podnik Setuza²v Ústí nad Labem. Před lety byla její výroba přesunuta do Olomouce.[1],[2] V roce 2005 došlo k prodeji značky Thymolin britské farmaceutické firmě GlaxoSmithKline (GSK)³.[3],[4]

Reklama na Thymolin z roku 1940. Foto: kalendář Vincentinum 1941⁴

Přepis reklamy: Thymolin na zuby
Účinná, úsporná, bohatě pěnící zubní pasta.

Jedním z tvůrců reklam pro Thymolin byl například Josef Týfa⁵.[5] Známý je také kašpárek v podání Vojty Mertena⁶, který účinkoval v reklamě na zubní pastu pro děti.[6]

Firma Thymolin také vydávala reklamní knihy pro děti, jako například Kterak přišel čertík mladý o půl kila čokolády... Rozmarný výstup pro Kašpárka a čerta[7], Dnes hrajeme divadlo: Tři veselé výstupy pro děti[8] a další.

Thymolinu využívala ke své propagaci prvorepubliková československá armáda. K zubní pastě přikládala propagační materiály.[9]

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Firma Schnöbling - farmaceutická firma založena PhMr. Františkem Schnöblingem (1848-1914) při lékárně na pražském Malém náměstí. Po svém otci firmu převzal syn stejného jména (1885 - 1949 Praha), který ji podstatně rozšířil. (Olšanské hřbitovy. Prokopské listy. 04/2008. [cit. 2015-24-05])
²Setuza je společnost se sídlem v Ústí nad Labem, která se zabývala především zpracováním olejnin. Podnik založen 6. července 1848 sedlákem, řezníkem a uzenářem Georgem Schichtem. Ve '46 roce došlo k jeho znárodnění. O pět let později (1951) byl podnik přejmenován na Severočeské tukové závody (stz, později též SETUZA). Nadále však vyráběl mýdla s jelenem, tuk Ceres či mýdla Elida. Ve stejném roce Národní podnik Setuza převzal také značky některých znárodněných firem, jako třeba zubní pasty Odol a Thymolin nebo vodu po holení Pitralon. (více info wikipedia.[cit. 2015-24-05])
³GlaxoSmithKline (GSK) je nadnárodní korporace sídlící v Londýně ve Spojeném království a podnikající v oblasti léčiv, vakcín a potravinových doplňků. (více info wikipedia. [cit. 2015-24-05])
⁴Kalendář Vincentinum - Kalendář vydalo Vincentinum, dům milosrdenství v pražském Břevnově na podporu svých chudých nemocných). Redaktorem pro vydání na rok 1941 je J. Hudek. Vincentinum je charitativní zařízení, které je pojmenováno po svatém Vincencovi z Pauly (24. dubna 1581 Pouy u Dax, Gaskoňsko - 27. září 1660 Paříž), zakladateli řádu a patronovi všech charitativních zařízení, sirotčinců a nemocnic. Založeno bylo 1. listopadu 1889 v Praze Spolkem svatého Vincence z Pauly (v našich zemích založen roku 1876), jehož předsedou byl v té době Karel Ervín hrabě Nostitz z Reinecků (mimo jiné také komoří císaře Františka Josefa I.). Sídlo se nejprve nacházelo na Starém městě pražském v Husově ulici. 14. listopadu 1890 se však stěhovalo do zakoupeného domu v Holešovicích - Bubnech. O šest let později ( 6. června 1899) se Vincentinum opět stěhovalo. Tentokrát do bývalého letohradu hraběte Pöttinga v Břevnově, kde setrvalo až do roku 1951, kdy o budovu dostala zájem armáda a Vincentinum se tak 19. března 1951 přestěhovalo do Šternberku. (Historie Vincentina - poskytovatele sociálních služeb Šternberk. Vincentinum.cz. [cit. 2015-24-05]. Dostupné online.)
⁵Josef Týfa (5. prosince 1913 Běloves - 19. ledna 2007) byl přední český typograf a písmař. Působil také jako reklamní grafik, navrhl několik poštovních známek. (více info wikipedia. [cit. 2015-24-05])
⁵Vojta Merten vlastním jménem Vojtěch Bartůšek (28. srpna 1895 Praha - 17. června 1945 Praha) byl český umělec, proslulý rolí Kašpárka. (více info na csfd.)

== Zdroje ==
[1] - Badatelna.eu [cit. 2015-24-05]
[2] - KRSEK, Martin. Odol.17. září 2010. Rozhlas.cz [cit. 2015-24-05]
[3] . MAŘÍK, Martin. Setuza prodala zubní pasty, Fluora je Britů. 11. říjen 2005. Marketing a Media [cit. 2015-24-05]
[4] - Výpis informací k ochranné známce Thymolin.[cit. 2015-24-05]
[5] - Týfa. CojeCo.cz [cit. 2015-24-05]
[6] - O nás. Merten dental [cit. 2015-24-05]
[7] - KTERAK PŘIŠEL ČERTÍK MLADÝ O PŮL KILA ČOKOLÁDY... Antikvariát Pražský almanach. [cit. 2015-24-05] (Screenshot stránky, protože nevím, jak dlouho tam odkaz vydrží funkční)
[8] - Dnes hrajeme divadlo: Tři veselé výstupy pro děti. Google books. [cit. 2015-24-05]
[9] - SUCHÁNEK, Jiří. Československá armáda v médiích a propagandě v dobách ohrožení republiky. Nezradime.cz [cit. 2015-24-05]

Housle ze zákopů

Když už sem dávám různé zajímavosti, musím zmínit taky něco, k čemu jsem se dostal v prosinci minulého roku (2014), 

Při pročítání starých novin jsem v ranním vydání brněnské Rovnosti ze dne 3. února roku 1916 (číslo 53.) na čtvrté straně narazil na jeden článek.

Rovnost - 3. únor 1916, číslo 53,, str.4. Sken: digitální knihovna Moravské zemské knihovny

Tady přepis: "Voják v zákopech vyřezal si housle. Z Kroměříže¹ se oznamuje: Zdejší závod hudebními nástroji vystavuje jistě zajímavou zvláštnost: housle, jež si v zákopech obyčejnou čtyřhaléřovou kudlou vyřezal vojín, Slovák, pro své obveselení. Mají zcela dobrý zvuk. Na Štědrý večer hrál Slovák na ně důstojníkům, jimž se housle tak zalíbily, že je koupili a věnovali svému veliteli, podplukovníku Žunkovičovi."

Nedalo mi to a chtěl jsem proto zjistit, jestli v Muzeu Kroměřížska² nemají o houslích nějaké info. Po dvou dnech mi odpověděl tamní historik Mgr. Petr Pálka: "[...]v našem muzeu se dokonce nacházejí uvedené housle pod př. č. 4661, Městskému muzeu v Kroměříži je daroval major Žunkovič [...]

Na zadní straně je jednak osvětlují vlastnoruční vpis Žunkovičův, jednak tužkou uvedena datace a lokalita: Vánoce 1915, ruské válečné bojiště, Volyň³, Norenzyn. Věnování a jména dárců částečně už nečitelná.

Martin Žunkovič⁴ nar. 1860 ve Slovinsku v Ptuji⁵ byl ve své době známým pisatelem a vydavatelem prací o slovanských runových nápisech. R. 1907 vyšla v Kroměříži třeba jeho knížka Kdy byla střední Evropa Slovany osídlena? - Příspěvek k vyjasnění bludů dějepisců a učenců"

Ke zprávě dokonce připojil fotografie oněch houslí.

Housle vyřezané v zákopech první světové války. Foto poskytl: Mgr. Petr Pálka

V Muzeu Kroměřížska jsou housle uloženy pod přírůstkovým číslem 4661. Foto poskytl: Mgr.Petr Pálka

Jen škoda, že nepřipojil také fotku zadní strany. (Ve zkrácené podobě jsem tento příspěvek zveřejňoval na fóru stránek zákopy.cz - zde.)

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Kroměříž - německy Kremsier, je okresní město ve Zlínském kraji. (Více info zde.)
²Muzeum Kroměřížska - tady jenom přidám odkaz na stránky muzea - Muzeum Kroměřížska.
³Volyň - označení pro historickou oblast na dnešní severozápadní Ukrajině. Leží mezi řekami Prypjať a Západní Buh, severně od Haliče a Podolí. Je jedním z prvních území osídlených Slovany.(Více info zde.)
⁴Martin Žunkovič - kromě informací, které poskytl Petr Pálka, je více info k vidění zde na slovinské wikipedii.
⁵Ptuj - je město ve slovinském Dolním Štýrsku u hranic s Chorvatskem.(Více info zde.)

Mobilisace žen (Ze starého tisku - 4. díl)

V dalším díle opět představím jednu příhodu z období 1. světové války. Tentokrát jde o vtipnou historku, jak chtěl muž vydělat na své ženě.

Článek se objevil ve třetím čísle 32 ročníku deníku Rovnost, které vyšlo v úterý 4. ledna 1916 ráno. Tehdy měly noviny podtitul Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě. Kromě toho, že se jednalo o deník, měly tyto noviny ranní a večerní vydání, proto zmiňuju za rokem taky ráno.

Na straně číslo 5 je tahle zpráva:
"Chtěl nechat mobilisovat svoji ženu. Chtěl nechat mobilisovat svoji ženu.Do redakce »Gazety Podhalaňsk鹫 dostavil se v těchto dnech starý gazda, aby si vyžádal bližších informací o tak zvané mobilisaci žen. Přivedl s sebou mladou ženu a dychtivě se ptal, je-li pravdou, že mu nejen babu vezmou, nýbrž dostane-li dokonce vyživovací podporu. Informace jichž se mu dostalo, staříka nikterak nepošeily."

Chtěl nechat mobilisovat svoji ženu. Sken: Digitální knihovna Moravské zemské knihovny.

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Gazeta Podhalańska - polský magazín věnující se regionům Podhale, Spišy a Oravě. V letech 1913 až 1935 byl vydávaný jako týdeník. V letech 1946 a1947 pak vycházel každé dva týdny. Redakce se nacházela Nowym Targu. (zdroj: polská wikipedia - Gazeta Podhalańska. [cit. 2015-24-05])

Ve vlaku (Ze starého tisku - 3. díl)

Do dalšího dílu seriálu Ze starého tisku jsem vybral dva články z brněnského deníku Rovnost.¹ Tentokrát opustím mrtvoly a zaměřím se na příhody z vlaků v období 1. světové války.

První pochází z pětadvacátého čísla 32. ročníku deníku Rovnost, které vyšlo 17. ledna 1916 večer. Na 4. straně nachází tento článek: "Políček v pravý čas. Časopis »Vorwärts²« píše: Ve vlaku jedoucím z Adelebsenu³do Göttingen⁴jela též jistá paní, která se chlubila, že má teď peněz dost zásluhou svého muže, jenž je důstojnickým zástupcem a že co se jí týče, může válka trvat, jak dlouho chce. V tomtéž kupé sedící voják vstal po těchto slovech rozzlobeně a vyťtal oné paní takový políček, že jí klobouk vyletěl oknem ven. Jistý spolujedoucí pán dal vojákovi v uznání za tak rychlé »vykonání spravedlnosti« deset marek⁵."

Políček v pravý čas. Sken: Digitální knihovna Moravské zemské knihovny

Další den (18. ledna 1916 - číslo 27, strana 4, večerní vydání) se v Rovnosti nacházel tento článek.
Přepis: "Surovec. »N.W.J.« vypravuje: K Hamburku⁶ přijížděl vlak, jímž jel vysloužilec s umělou nohou. Když na chvíli povstal, aby vyhlédl z okna, zasedl mu jiný cestující místo. »Pusťte mne na mí místo«, žádal voják, »granát mně utrhl nohu.« - »Tak jste ji tam nemusel strkat«, odpověděl však surovec a zůstal sedět. Celého oddílu se zmocnilo rozechvění nad takovou bezcitností a jistý silný muž, chopiv bezcitu za límec, vyhodil ho z vagonu za všeobecné pochvaly cestujících."

Surovec. Sken: Digitální knihovna Moravské zemské knihovny

Tématicky by k těmto příhodám pasoval vtip, který jsem zahlédl na internetu.

"Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
"Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku."

Místo nějakého závěru ještě přidám fotografii parní lokomotivy, při doplňování zásob vody, na které pracoval můj děda Martin Fojtík (na fotce dole). Jednalo se o lokomotivu řady 434 (konkrétně 434.2241), která měla za sebou přídavný vagon 516.0514. Více podrobností zmíním v článku, kde tuhle fotku ukážu kolorovanou.

Doplňování vody. Foto: rodinný archiv

Autor: Martin Fojtík

== Poznámky ==
¹Rovnost - První číslo vyšlo 20. srpna 1885, bylo zdarma. Další čísla stála 5 krejcarů. Noviny zpočátku vycházely vždy první a třetí čtvrtek v měsíci, od roku 1905 pak jako deník. Pod názvem Rovnost vycházely do roku 1991. V současné době je součástí značky Deník a vychází pod názvem Brněnský deník Rovnost. (zdroj: Wikipedie-Brněnský deník, [cit. 2015-24-05])
* Rovnost, Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě. 1916. Vycházel dvakrát denně, o půl páté ráno a po třetí hodině odpoledne. Redakce se nacházela v Brně, na Cejlu číslo 21. Jedno vydání stálo od 4 do 8 haléřů. (Zdroj:Rovnost na kramerius.mzk.cz, [cit. 2015-24-05])
² Vorwärts - je časopis německé Sociálnědemokratická strana Německa (SPD - Sozialdemokratische Partei Deutschlands). Byl založen v roce 1876 a byl publikovaný denně. V současnosti vychází jednou měsíčně a je rozesílán všem členům SPD. (zdroj: anglická Wikipedie - Vorwärts, [cit. 2015-24-05])
³ Adelebsen je město v Dolním Sasku v Německu. Narodil se zde gynekolog Ernst Gräfenberg, který objevil bod G. (zdroj: anglická Wikipedie - Adelebsen, [cit. 2015-24-05])
⁴Göttingen (česky Gotinky) je město v Dolním Sasku v Německu. Proslulo díky univerzitě Georg-August-Universität. (zdroj: Wikipedie - Göttingen, [cit. 2015-24-05])
⁵ Marka je bývalá německá měna. V období první světové války se označovala jako papiermark. Z důvodu úpadku Marky začaly banky tisknout papírové peníze, zvané Darlehnskassenscheine, které byly v oběhu společně s bankovkami. V roce 1923 byla měna nahrazena Rentenmarkou.(zdroj: anglická Wikipedie - German Papiermark, [cit. 2015-24-05])
⁶ Hamburk (německy Hamburg) je druhé největší město Německa a jeho největší přístav. (více info na wikipedii - Hamburk, [cit. 2015-24-05])