Kakao u nás (1. díl)

Před nedávnem jsem od kamarádky dostal německy psanou knížku o kakau. Jedná se o Handbuch der Kakaoerzeugnisse od Heinricha Finckeho [1], která vyšla v Berlíně v roce 1936 u nakladatelství Julius Springer.
A tak jsem se rozhodl pohledat ve starých novinách reklamy na kakao, které tady představím. Bude se jednat pouze o výběr z dobového tisku a do budoucna přidám další.

Na úvod zmíním informace o dovozu kakaa do našich zemí, který je mimo jiné i v už zmiňované knize.
V dobách Rakousko-Uherska bylo za rok 1902 dovezeno do říše 1 812 200 kilogramů kakaových zrn. V roce 1903 to bylo 2 032 400 kilogramů kakaových zrn.¹ V následujících letech se dovoz zvyšoval. V letech 1909/13 bylo do Rakouska přivezeno ročně 5 560 000 kilogramů kakaa (plus Uhersko mělo za stejné období 568 000 kilogramů kakaa). Dále se v mě dostupných statistikách objevuje už Československo, kdy v letech 1924/28 k nám bylo ročně přivezeno 7 486 000 kilogramů kakaa.²

Jako první to bude krátká oznamovací reklama z novin Právo lidu [2] (7. ledna 1898, číslo 7, str. 8.) Ve stejném znění se objevila také 4. února, 11. března, 18. března a 25. března 1898.

Právo lidu - 7. leden 1898. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Čokolády, kakao, bonbony

dobré a levně u

Lasch a Mossauer

Železná ul., universita."

Trochu pozměněný text byl Právu lidu vydán 23. prosince 1898 (číslo 354, str. 8.).

Právo lidu - 23. prosinec 1898. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Čokoláda,

kakao, bonbony, návěšky na

vánoční stromek z cukru a

čokolády, dobré a přec levné

u firmy

LASCH A MOSAUER

v Praze, Železná ulice v uni-

versitě."

Lasch a Mossauer (někdy také jen Mosauer) působili v Praze v průběhu 19. století. Sklad měli v budově univerzity na Železné ulici. Samotnou továrnu a písárnu pak v Karlíně na hlavní třídě, č.4.

Na stránkách philashop.cz jsem našel tuhle starou nabídku z firmy Lasch a Mossauer (nebyla publikovaná celá, tak pouze část), kde jsou pro představu kromě sortimentu i dobové ceny:

Leták Lasch a Mosauer (pro plné zobrazení doporučuju otevřít obrázek v nové záložce). Zdroj: philashop.cz

Od roku 1899 se pak v Právu lidu objevuje reklama na dalšího prodejce kakaa, A. Maršner. (poprvé 15. leden 1899, poté ještě 22. leden, 29. leden a 5. únor 1899),  Jedná se o firmu dvojice moravských podnikatelů Františka a Albíny Maršnerových, kteří stáli u zrodu dnešní značky Orion.³

Právo lidu - 15. leden 1899, Zdroj: digitální knihovna MZK

"Nejpovolanější svědek!

Dle nedávno uveřejněné zprávy zná-

mého vídeňského odborného listu »Dro-

gisten-Zeitung« zvolal pětiletý hošík re-

daktorův, když mu předloženo k snídani

Maršenerovo české

kakao:

"Matinko, tak dobré kakao

jsme ještě neměli!"

Maršnerovo české ka-

kao jest již u každého kupce k do-

stání, zvláště ve skladě firmy

A. Maršner, Praha

Ferdinandova tř, proti Choděrovům."[3][4] 

V jiném znění se reklama v Právu lidu objevuje od 12. února 1899 (číslo 43, str. 8, znovu 26. února. Odlišné grafické provedení stejné reklamy se objevilo 12. března, 19. března a 2. dubna). Opět nechybí skoro až bulvární provolání na úvod či zdůrazňování českého původu.

Právo lidu - 12. únor 1899 (vlevo) a 12. březen 1899. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Hřešíte!

vydáváte-li český těžce vydělaný groš za

výrobky cizácké, když stejně dobré vyrábí

domácí průmysl.

Naše oblíbené již

Maršnerovo

české kakao

vyrábíme z těchže zrn kakaových, touže

methodou jako Holanďané, Němci neb Švý-

caři, a jehož jakost odborníky plně uznána

jest, tudíž kupujte jen výrobek domácí.

Kakao to dostati lze všady, zvlášť ve skladě

v Praze, Ferdinandova tř. a sice v krabi-

čkách od 10 kr. počínaje."

Další  vyšla 19. února 1899 (číslo 50, str. 8.) - o necelý měsíc později (5. březen 1899, poté 26. březen) ještě v jiném grafickém provedení.

Právo lidu - 19. února 1899 (vlevo) a 5. březen 1899. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Nevyhazujte peněz

za výrobky cizí, když lepších máte

doma.

Statisíce vydají se ročně za holland-

ské, německé a švýcarské kakao, ač

Maršnerovo české kakao je předčí a jest

mnohem levnější.

Kakao to dostati lze všady,

zvlášť ve skladě v Praze, Ferdi-

nandova třída a sice v krabičkách

od 10 kr. počínaje.

Kde není pradavaca naseho

zboží, zásíláme zasylky 1kg. po-

čínaje franko."

17. září 1899 měli Maršnerovy v Právu lidu (číslo 257) pro svoji reklamu celou stranu 8. Kromě chemického posudku se tu nachází děkovné dopisy od lidí.

Právo lidu - 17. září 1899 (pro lepší viditelnost opět otevřít v novém okně) Zdroj: digitální knihovna MZK

"Všem lidem dobré vůle

Vedeni jsouce poctivou snahou, závod náš přivésti ku nejvyšší, za stávajících poměrů možné dokonalosti, nešetřili jsme nákladů na opatření si nejlepších strojů, pomůcek technických i method a opravdu podařilo se nám v nejednom oboru nad soudobou zdejší i cizí soutěž vyniknouti a na trhu světovém dobrou pověst si zajistiti.

Úspěchy naše, ač jsou nepopíratelny, přec mohly by býti daleko větší, kdyby utkvělé předsudky a pověstná již obliba lidu našeho ve všem cizím, nestály nám v cestě s houževnatostí nepochopitelnou.

Tak na př. jest tomu s našim tuku prostým kakaovým práškem zvaným

Maršnerovo české kakao

Tento výrobek náš uznali vynikající odborníci za výborný, což ani jinak býti nemůže, neboť jest.

a) Maršnerovo české kakao vyrobeno z těchže kakaových zrn jako jich užívají Holanďané a Švýcaři,

b) Výroba děje se touže methodou jako v Holandsku a Švýcarsku.

c) Ku rozložení užíváme těchže látek jako Holanďané a Švýcaři.

d) Aby obecenstvu dostalo se zboží vždy čerstvého, zařídili jsme se tak, že co se denně spotřebuje, denně se vyrobí, takže starší zboží ze závodu našeho nevychází, což u vzdálených závodů cizích býti nemůže, jelikož doprava trvá několik týdnů.

Vzdor tomu všemu ustálil se u některých p. t. pánů prodavačů nesmyslný předsudek, že jest cizí kakao lepší. 

To nám lhostejno býti nemůže a učiníme vše, abychom uznání našemu Maršnerovu českému kakau do té míry, jaké mu náleží, zjednali. V prvé řadě uvádíme lučební rozbor uznané lučební laboratoře p. ing. chem. Jettmara v Hradci Králové:

Posudek: Zkoušené kakao jest vyrobeno způsobem nejvhodnějším ze surovin zcela čistých a dobré jakosti. Oproti kakau holandskému vyniká skrovným množstvím drasla, nad Gädtkeovo pak nepatrným množstvím čpavku. Zrnům kakaovníkovým byla odejmuta polovina tuku, aniž by bylo přidáno tuku jiného. Koření přidáno jemné, takže dlužno prohlásiti Maršnerovo české kakao za výrobek jakosti vynikající.

Že nejen lučebním rozborem se Maršnerovo české kakao nejlepším výrobkům ciziny alespoň rovná, ale jim i po stránce nejdůležitější, po chuti a účincích výživných a zdravotních po bok se postaviti může, dokazují hojné z vážených kruhů lékařských nás bez našeho povzbuzení došlé

=== dopisy uznání ===

jež dovolujeme si tuto uvésti, nadějíce se, že jich slovutní pp. odesílatelé nám nezazlí, vidouce, za jakým účelem se tak děje:

Továrna na cukrovinky a zpracování kakaa A. Maršnera na Vinohradech. Český svět - 13. leden 1905, číslo 6, str. 222. Zdroj:  digitální knihovna MZK

Velectěný pán, pan A. Maršner, továrna na orient. cukrovinky

Král. Vinohrady, Plzenka.

Velectěný pane!

Sděluji Vám, že Vaše kakao předčí výrobky cizí, pročež jsem ho mým hostům doporučoval coby výrobek český.

S veškerou úctou oddaný

MUDr. Kadaník Jos.,

lázeň. lékař, Malé Svatoňovice.

A. Maršner, první česká továrna na orient. cukrovinky a čokoládu v Praze.

P.T.,

Žádaje za další zásilku Vašeho kakaového prášku, dovoluji si Vám oznámiti, že Vaše výrobky kakaové vyrovnají se, ano v mnoha ohledech i předčí různé cizí fabrikáty, jež pomocí ohromného apparátu reklamního do světa jsou vytrubovány. Piji sám se zálibou Vaše kakao, jež se mi též osvědčilo v několika případech při léčení na výživě sešlých dětí. S dobrým svědomím doporučuji ho tudíž co výživný i chutný nápoj, jak pro dospělé tak i pro děti.

MUDr. Bulíř,

obvodní lékař v Heřm. Městci.

V Praze, 27. srpna.

Vaše Blahorodí!

Pokládám za povinnost každého, komu jde o nutný náš rozvoj na poli národohospodářském, podporovati všemožně poctivou snahu našich výrobců a továrníků, kteří hledí emancipovati nás co možno v každém oboru od ciziny a nahraditi nám výrobky cizí, produkty domácími. Proto neváhal jsem, jakmile se mi příležitost naskytla zkusiti také Vaše »České kakao« a mohu Vám směle dáti to vysvědčení, že nejen mi úplně nahradilo dříve užívané cizí kakao, ale dokonce ho i předčilo. Zkusil jsem ho ráno několikráte v mojí vlastní rodině a mohu Vám sděliti, že mé holčičce znamenitě jde k duhu, a při tom i dobře chutná, což přičítám tomu, že je prosté odporné olejovité příchuti, pro kterou pravidelně dítky tak výživný nápoj, jakým kakao jest, odmítají. Mohu tedy na základě vlastní zkušenosti Vaše kakao co nejvřeleji doporučiti a jsem přesvědčen, že pro svoji výbornou jakost musí v krátkém čase ostatní podobně - u nás bohužel ještě značně rozšířené výrobky - úplně potlačiti.

Račte mně opět novou zásilku zaslati.

V úctě

MUDr. Em. Pařízek,

prakt. lékař, Praha VII.,Rudolf. tř.

Pan A. Maršner, továrník,

Král. Vinohrady.

Všehny, tuším, druhy k nám importovaného kakaa z Holandska, Německa a Švýcarska i kakaa zdejších firem německých jsou mi dobře známy. Jest mi tudíž potěšením, že ujistiti Vás mohu, že výrobek Váš shledal jsem rovnocenným a že v každém ohledu pokládám za zbytečno dávati přednost výrobkům cizím před českým výrobkem Vašim.

Doporučuji kakao Vaše, upravené buď jenom s vřelou vodou nebo na polovici smíseno pak ještě s mlékem, především nervosně nemocným a poruchami ústrojů záživacích trpícím lidem dospělým i dítkám a jsem s vlastnostmi a účinky jeho úplně spokojen.

S veškerou úctou

Dr. Vratislav Kučera,

maj. vodoléčeb. ústavu v Praze-II.

Velect. pánu, p. A. Maršnerovi, na Král. Vinohradech, »Plzenka«.

Použiv Vašeho kakaa, českého to výrobku, jehož lučebný rozbor jest mi dobře znám, shledal jsem, že jest to výrobek skutečně velmi dobrý, že se úplně vyrovná nejlepší výrobkům cizozemským, holandským a švýcarským, které u nás velice jsou hledány za pokrm pro dítky, pročež jej mohu každému nejvřeleji doporučiti. Zároveň Vás žádám o další zásilku.

Na Smíchověm dne 25. srpna 1898.

MUDr. Svoboda Karel

prakt. lékař v čís. pop. 59.

František Maršner. Český svět - 13. leden 1905, číslo 6, str. 222. Zdroj: digitální knihovna MZK

Slovutný pane!

Milerád potvrzuji, že Maršnerovo kakao již po delší dobu v dětské praksi a to hlavně při střevních katarrhech starších kojenců s oblibou a nejlepším výsledkem používám, takže tento český výrobek při nejmenším za rovnocenný s fabrikáty cizozemskými prohlašuji a co nejvřeleji doporučuji.

V hluboké úctě oddaný

MUDr. Vojtěch Král

praktický lékař v Turnově.

Velectěný pán, p. A. Maršner, 

továrník na Král. Vinohradech.

Vaše české kakao jeví velmi příjemnou, lahodnou chuť, v čemž se cizím výrobkům nejen vyrovná, nýbrž je i daleko předčí. I mohu následkem toho Vaše české kakao jak ku výživě dospělých tak zvláště ku výživě dítek co nejvřeleji doporučiti. Dovoluji si žádati novou zásilku Vašeho českého kakaa.

Trvám s veškerou úctou

MUDr. H. Dvořák

prak. lékař.

V Jičíně, 6. září 1899.

Vysvědčení tato zajisté jsou způsobilá každou nedůvěru zaplašiti. Aby však i nejširší obecenstvo mohlo samo úsudek si učiniti, prosíme na zkoušku žádati výslovně Maršnerovo české kakao. Všude tam, kde není nijakých prodavačů, zasíláme na zkoušku půl kg. eleg. krabice Maršnerova českého kakaa na každou poštovní stanici v celé říši franko proti zaslání 1 zl. 60 kr.

V plné důvěře ve zdravý úsudek ct. obecenstva, hledíme s nejlepšími nadějemi budoucnosti vstříc, síleni jsouce vědomím, že jako vždy i v případě našem pravda zvítězí.

První česká továrna na orientálské cukrovinky a čokoládu

A. MARŠNER NA KRÁL. VINOHRADECH

Sklad: Praha, Ferdinandova tř., proti Choděrovům." [5][6][7][8]

Po této vyčerpávající reklamě se od stejné firmy objevila v Právu lidu už pouze jedna reklama na kakao (10. prosince 1899). Ta se opakovala ještě dvakrát - 17. prosince a 24.prosince 1899.

Právo lidu - 10. prosinec 1899. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Maršnerovu českou čokoládu a kakao

=== všady žádejte. ===

Plzenka. Sklad v Praze, ve Ferdinandově třídě 37, v Platýze."

O firmě Maršnerových se například v bakalářské práci rozepisuje Eva Krušoftová. Počátky Maršnerových ve výrobě cukrovinek spadají do roku 1886.Vlastní firmu založili v roce 1890. 20. dubna stejného roku byla zaregistrovaná ochranná známka s Albínou Maršnerovou jako fyzickou osobou. Obchodní společnost s názvem První česká továrna na orientálské cukrovinky na Královských Vinohradech, A. Maršner pak byla zaregistrovaná 27. července 1896. Právě tato společnost později přešla pod název Orion.³

Poslední firmou, která v novinách Právo lidu zveřejnila reklamu na kakao (nebo alespoň, kterou jsem našel) je Aug. Tschinkel a synové (30. prosinec a 31. prosinec 1899).

Právo lidu - 30. prosinec 1899. Zdroj: digitální knihovna MZK

"Aug. Tschinkla synové,

c. k. dvorní dodavatelé

v Lovosicích n. L., v Schönfeldu (česká severní dráha) a ve Vídni-X.,

doporučují své, dle všeobecného uznání chvalně známé vý-

robky, a sice: čokolády a zboží čokoládové, kakao, cukro-

vinky, bonbony, jakož i kávové náhražky.

Sklady: v Praze (Panská ulice), v Brně, Linci n, D., Štýr-

ském Hradci a Budapešti." [9]

August Tschinkel byl rakouský továrník (24. leden 1772 Krásné Pole - 11. květen 1833 tamtéž). V Bavorsku se naučil výrobě náhražky kávy a v roce 1806 založil v Krásném Poli první rakouskou továrnu na cikorku.⁴ Další továrnu postavil v Lovosicích, u které později jeho synové Emmanuel, Anton a Franz (v roce 1854) postavili cukrovar. Ti se pak dále věnovali hlavně výrobě cukrovinek.⁵
Od roku 1856 pak fungovala vlastní čokoládovna a továrna na kakao. Ve 20. letech 20. století byla firma přejmenovaná na DELI.⁶ V dnešní době už nevyrábí čokoládu, ale je součástí koncernu Opavia-LU. Jedním z jejich výrobků jsou kupříkladu sušenky BeBe.⁷

Zpracoval: Martin Fojtík

== Poznámky ==
[1] Heinrich Fincke (30. června 1879 v Neuss am Rhein - 24. července 1965) - byl německý chemik, který se specializoval v potravinářské chemii. (více info na de.wiki)
[2] Právo lidu - noviny, které vycházely od roku 1893 do roku 1948.(více na cz.wiki)
[3] Drogisten-Zeitung - rakouský časopis, který vycházel v letech 1886-1944 ve Vídni. (více na de.wiki)
[4] Ferdinandova třída je od roku 1918 (s výjimkou let 1941-45) pojmenovaná Národní třída. (více zde)
[5] ing. chem. Jettmar - Josef Jettmar (3. prosince. 1855 Vysoké Mýto - 23. listopadu 1922 Praha) byl český chemik. (více info zde)
[6] Gädtke - výrobce čokolády a kakaa v Hamburku.
[7] MUDr. Josef Kadaník byl lékař v Malých Svatoňovicích, působil zde jako báňský lékař. V letech 1898-1900 byl přisedícím výboru sboru dobrovolných hasičů v Malých Svatoňovicích.(zdroj)
[8] Dr. Vratislav Kučera (1865-1946) byl český balneolog, majitel vodoléčebného ústavu v Praze II, na Řeznické ulici 14. Od roku 1922 působil v Bratislavě a napsal dvoudílnou učebnici balneologie, která vyšla v roce 1928. (Zdroje: Knappův průvodce po Praze a okolí [online]. Il. Karel NEJEDLÝ. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2015 [2017-06-19]. Dostupné zde.
JANDOVÁ, Dobroslava: Balneologie. Grada Publishing. 2009. [online] Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=2BjcsckCcYsC&pg=PA5&lpg=PA5&dq=vratislav+kučera
[9] Schönfeld je německý název pro Krásné Pole u Chřibské.

== Zdroje ==
¹ První česká továrna na orientálské cukrovinky a čokoládu na Vinohradech. Český svět. 13. ledna 1905, číslo 6, str. 223 [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:dcc47d30-d9ff-11e4-ae4e-5ef3fc9ae867?page=uuid:5fb55b10-da05-11e4-b880-005056825209
² FINCKE, Heinrich: Handbuch der Kakaoerzeugnisse. Julius Springer, 1936, Berlin, str. 538.
³ KRUŠOFTOVÁ, Eva: Vizuální styl, design a propagace značky Orion do roku 1989. Brno 2009. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí: Mgr.Viktor Pantůček. s. 9-10.[online] dostupné na: https://is.muni.cz/th/215568/ff_b/bakalarska_prace.pdf
⁴ Mentschl, J.: Tschinkel, August (1772–1833), Industrieller. ÖBL 1815-1950, Bd. 14 (Lfg. 66, 2015), S. 487f. [online] dostupné na: http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_T/Tschinkel_August_1772_1833.xml
⁵  Podzimek Fanda: Cukrovar Lovosice. zanikleobce.cz [online] dostupné na:http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=20231
⁶Československo. chocolatewrappers.info [online] dostupné na: http://www.chocolatewrappers.info/Csr/Old/old_chocolatewrappers1.htm
⁷KRSEK, Martin: Deli a BeBe. český rozhlas. [online] dostupné na: http://www.rozhlas.cz/sever/severoceskeznacky/_zprava/deli-a-bebe--858274
Právo lidu - 7. leden 1898, číslo 7, str. 8. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f991e36b-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7dc046cf-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 23. prosinec 1898,, číslo 354, str. 8. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9b5bf0c-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e1e6c45-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 15. leden 1899, číslo 15, str. 8. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9b87e40-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e2523b4-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 12. únor 1899, číslo 43, str. 8. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9b941a8-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e2b1704-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 19. únor 1899, číslo 50, str. 7. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9b968be-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e2cebfb-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 17. září 1899, číslo 257, str. 8. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9c0bb7a-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e61de38-435f-11dd-b505-00145e5790ea
Právo lidu - 10. prosinec 1899, číslo 341, str. 7. [online] dostupné na: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f9c5289d-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7e78e879-435f-11dd-b505-00145e5790ea

V lese

Nedávno jsem na výzkumu šel rozbitou porcelánovou hlavičku z panenky (přelom 19. a 20. století), která vypadá celkem strašidelně. Rozhodl jsem se, že ji zkusím nějak využít při práci ve photoshopu.

Porcelánová hlava panenky.

Po několika verzích, které jsem v průběhu práce mazal jsem nakonec využil fotografie, kterou jsem našel na rajčeti uživatele verkaal.

autor: verkaal

A tady už je výsledek.

V lese

Ještě mám pár nápadú, jak panenku využít, tak se tu možná objeví další verze.

Martin Fojtík

Prodejna piva v Zábrdovicích

Všechno začalo nálezem skleněné lahve s dvojjazyčným nápisem (českým a německým) Neprodejné/Marie Menšíková/ Brno - Lazaretská 3. Pod tím ještě značka kalichu s iniciálami M M.

Lahev Marie Menšíková - Brno - Lazaretská 3

Poté nastalo pátrání, co že se vůbec v lahvi nacházelo a jestli najdu nějaké informace o Marii Menšíkové. Po dlouhém prohledávání dobového tisku z přelomu 19. a 20. století se mi ji najít nepodařilo, avšak v letech 1894-98 (pravděpodobně déle, ale nemám k tomu podklady) na adrese Lazaretská 3 (dnešní ulice Lazaretní) se nacházela prodejna lahvového piva Josefa Menšíka. Předpokládám tedy, že Marie Menšíková bude buď manželkou nebo jinou příbuznou.

Detail značky výrobce

Celkem se mi povedlo najít 4 různé zmínky (většinou se v jednotlivých číslech novin opakovaly) o obchodu. Jako v předchozích příspěvcích je sem nejprve přepíšu a pak přidám obrázek.

V čísle 254 Lidových novin ze 7. listopadu 1897 se na 11 straně nachází tento inzerát:
"I. český křesťanský obchod lahvovým pivem
Josefa Menšíka
v Zábrdovicích, Lazaretská ulice 3,
odporučuje své 
pivo v lahvích.
--------------------
Výtečný ležák, březňák v lahvích
půllitrových a litrových.
Při objednávce 5 lahví franko do domu."

Lidové noviny 7. listopadu 1897, číslo 254, str. 11 Zdroj: digitální knihovna MZK

Ve stejném roce se v Moravské orlici objevoval tento inzerát (sken obrázku pochází z Moravské orlice vydané dne 19. 9. 1897, z čísla 214, str. 5.)

"První český křesťanský obchod 

láhvovým pivem

Josef Menšík,

Zábrdovice u Brna,

Lazaretská ul. č. 3

doporučuje p. t. komsumentům láhvového piva

výtečný

ležák a březňák

v láhvích půllitrových a litrových.

Při objednávce 5 lahví franko 

do domu."

Moravská orlice 19. 9. 1897, číslo 214, str. 5. Zdroj: digitální knihovna MZK

Zajímavé je, že zde píše Zábrdovice u Brna, přestože v té době bylo místo dávno součástí Brna. O rok později se v deníku Rovnost objevovala další téměř identická reklama. (Rovnost, 16. 3. 1898, číslo 21, str. 4)

"Obchod láhvovým pivem

JOSEFA MENŠÍKA

v Brně, Lazaretská ulice

doporučuje své

pivo v láhvích.

-----------------

Výtečný ležák, březňák v láhvích půllitrových a litrových

Při objednávce 5 láhví franko do domu."

Rovnost, 16. 3. 1898, číslo 21, str. 4. Zdroj: digitální knihovna MZK

A konečně poslední inzerát, díky kterému jsem mohl určit dobu vzniku obchodu na rok 1894 pochází opět z Moravské orlice (15. 5. 1898, číslo 111, str. 8.). Josef Menšík v něm shání zaměstnance.

"Hledá se

obchodvedoucí

(po případě společník)

pro vývoz láhvového piva

v Brně, který 4. rok s dobrým prospěchem se

provozuje. Kauce potřebná. Písemné nabídky p. J.

M. Brno, Lazaretská ul. č. 3. Další dle úmluvy 

nejdéle do 20. t. m."

Moravská orlice, 15. 5. 1898, číslo 111, str. 8. Zdroj: digitální knihovna MZK

Zda podnik pokračoval dál, jakou roli měla v obchodě Marie Menšíková a proč je na láhvi nápis Neprodejné zatím netuším. Pokud v budoucnu něco dalšího zjistím, tak článek aktualizuju.

Zdroje:

Moravská orlice 19. 9. 1897, číslo 214, str. 5. 

Lidové noviny 7. listopadu 1897, číslo 254, str. 11.

Rovnost, 16. 3. 1898, číslo 21, str. 4. 

Moravská orlice, 15. 5. 1898, číslo 111, str. 8.

Autor: Martin Fojtík

Fotomanipulace - úprava pozadí na fotce

Před měsícem jsem našel na internetu článek Jiřího Kosíka v Hodonínském deníku z roku 2014, který popisoval bojovou rekonstrukci zasazenou do roku 1945, bitvu o Kyjov. Ve fotogalerii jsem našel jednu fotku, která mne inspirovala k malé úpravě.

Originální fotka ze článku Bitva o Kyjov: Němci padli, děti sbíraly patrony. Autor: Deník/Jiří Kosík

Protože se jako archeolog dostanu často na místa, kde se staví nebo demoluje, tak mám v zásobě i pár fotek, které v sobě mají válečný "feeling". Pro úpravu této fotky jsem použil záběr z výzkumu v areálu bývalé brněnské továrny Vlněna.

Po přidání nového pozadí.

Autor úpravy: Martin Fojtík. Původní foto: Deník/Jiří Kosík

Teď už stačilo jen přidat trochu kouře, rozmazat pozadí a výsledná úprava je hotová.

Martin Fojtík

Zdroj fotografie :KOSÍK, Jiří (2014): Bitva o Kyjov: Němci padli, děti sbíraly patrony. Hodonínský deník, 4.5.2014. www: http://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/bitva-o-kyjov-nemci-padli-deti-sbiraly-patrony-20140504.html

Vybarvování černobílých fotek - buldok Venus

Tentokrát jsem se pustil do o něco jednoduššího vybarvování. Na stránkách Imperial War Musea jsem našel fotografii buldoka jménem Venus, který hledí z okna britského torpédoborce HMS Vansittart. Pořízena byla v roce 1941.

"Venus" the bulldog mascot of the destroyer HMS VANSITTART,1941. Autor:Royal Navy official photographer Tomlin H.W. (Lt). Catalogue number:A 3998. Zdroj: IWM

Nejsložitější na vybarvování byla tlama buldoka, kde se kromě hnědé a bílé objevuje taky narůžovělá. Celý proces mi však trval jenom necelou 3/4 hodinu, takže zatím nejrychlejší práce. (Jiné fotky mi zaberou 4+ hodiny.)

Vybarvení: Martin Fojtík

A nakonec jako obvykle ještě porovnání vedle sebe.

Autor článku: Martin Fojtík

Foto: IWM, vybarvení: Martin Fojtík

== Poznámky ==
HMS Vansittart byl britský torpédoborec třídy W. Jeho výroba byla objednána v roce 1918, na první plavbu se dostal v roce 1919. Během druhé světové války působil v prostoru Atlantického oceánu a Středozemního moře. 1. července 1940 potopil německou ponorku U-102. Po válce (v roce 1946) byla loď prodána do šrotu. (zdroj: anglická wiki.)

Vybarvování černobílých fotek - německé mg protiletadlové postavení

Tentokrát jsem si vybral fotku, která obdobím spadá do první světové války. Nachází se na ní německá protiletadlová pozice s kulometem MG08. Fotka byla pořízena v květnu 1916.

Deutsche Soldaten an schwerem Maschinengewehr MG 08 bei Flugzeugabwehr in geschützter Stellung. Originál: Bundesarchiv.

Fotka je dost přesvícená, což u černobílé fotky tolik nevadí, ale po vybarvení vypadá, jako kdyby byla focená v zimě.

Vybarvení:Martin Fojtík

Výsledek si raději ani nebudu dávat na Deviantart, takže příště snad lépe. Na závěr přidávám ještě porovnání.

Autor článku a vybarvení: Martin Fojtík

Zavražděná prateta

Někdy se až divím, na co všechno člověk narazí, když si prohlíží staré noviny. Jeden zajímavý objev jsem učinil před časem, při pročítání tiskovin z 20. let 20. století. Jednou z hlavních "hrdinek" článku v Lidových novinách z roku 1927 byla má prateta (těch pra- tam bude asi víc) Anna Šafaříková, která se stala obětí vraha.

Lidové noviny 10. září 1927, ročník 35, výtisk 457, str. 4 (odkaz)

A tady jako obvykle přepis:
"Vsacký dvojnásobný vrah se přiznal - ng - Vsetín, 9. září.

Vsetín a celé okolí bylo vzrušeno čtyřmi surovými zločiny, které provedl neznámý zločinec od července t,r, do září. Především byla 26. července nalezena u silnice nedaleko Polanky 23letá Anna Šafaříková zardousena a oloupena o mzdu i šatstvo. Na mrtvole byly tři bodné rány a pitvou se zjistilo, že vlastní vražda byla dokonána motouzem, kterým pachatel stáhl hrdlo nešťastnému děvčeti. Na místě činu se nenašlo tehdy nejmenší stopy. Týden potom šel dělník Josef Válek, bydlící v Ratiboři, po pěšině, když tu se vrhl na něj muž, který mu hodil smyčku na krk a snažil se ji zatáhnouti. Válek vsunul pod smyčku ruku a jedině tím se zachránil. Úpěnlivě pak prosil vraha, aby mu daroval život, že mu odevzdá všechno, co má u sebe. Po pachateli, o kterém bylo zjevno, že je týž, co provedl zločin na Anně Šafaříkové, pátralo četnictvo marně, když tu na dobytčím tržišti, téměř uprostřed města Vsetína nalezena byla mrtvola 15letého prodavače cukrovinek Karla Bartoloměje. Pitvou se zjistilo, že vražda byla provedena opět smyčkou. Četnictvo se dalo do hlubokých lesů vsackých a marně hledalo pachatele. Nový zločin však upozornil na jeho jsoucnost. Pasekář Hodulák byl přepaden poblíže Šalky [?] a jen svou osobní statečností a silou vraha štastně odrazil.
Teprv začátkem září objevila se nepatrná stopa po pachateli. Neznámý muž prodal totiž dělníku, který pracuje na regulaci, řemen, o kterém se zjistilo, že patřil zavražděnému chlapci Bartolomějovi. Četnicvto šlo po této stopě a podařilo se mu zjistiti totožnot záhadného muže, jímž je Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína. Byl dopaden v Borčí v katastru obce Ratiboře, zrovna když čekal v jetelině na novou oběť. Za obšírného výslechu dlouho zapíral a konečně prohlásil, že vraždy provedl s pomocníky Antonínem Markem, Janem Pacolou a Adolfem Štefkou, leč záhy se ukázalo, že jeho výpověď není pravdivá. Všichni tři nařčení dokázali svá alibi, a tu Matuška změnil své dřívější výpovědi a vylíčil podrobně, jak provedl své zločiny.
Se Šafaříkovou se setkal na cestě u obce Leskovec asi o půl 22. hodině.Znal ji. Pracovali spolu před několika lety ve dvoře v Žabčicích u Židlochovic. Poznala ho ihned a těšila se, že bude mít průvodce, který ji cestou ochrání. I šli tedy spolu. Když přišli k obci Polance, tu se Matoška zastavil a zvolal: Peníze nebo život! Hned potom se vrhl na děvče a stáhl mu hrdlo až dokonalo. Potom je obral o 300 Kč, stříbrný náramek a jiné drobnosti. Po činu odešel přes hory domů a klidně se vyspal. Uloupené věci si ukryl pod hromadu dřeva. Vraždu na Bartolomějovi provedl takto: Čekal u tržiště asi kolem půlnoci na kohokoliv, kdo přijde, aby ho přepadl. Tu šel prodavač Bartoloměj a nesl košík s neprodanými cukrovinkami. Matoška se připojil k němu a požádal ho, aby mu dal kousek čokolády. Hoch to odepřel a tu se naň vrah vrhl s výkřikem: Peníze nebo život! a v té chvíli mu vrhl připravenou smyčku na krk a uškrtil ho. Pak ho zatáhl do blízké strouhy, kde se však hoch vzpamatoval. Tu natrhal pachatel na břehu listí a vrazil je smotané vší silou hochovi do krku. Pak mu prohledal kapsy, vzal z nich 40 Kč, zul boty a odepjal řemen. Potom přikryl mrtvolu kabátem a natrhaným proutím a odešel do lesa, kde si rozdělal oheň a snědl uloupené cukrovinky. K loupežnému útoku na Válka a Hoduláka se zatčený Matoška rovněž přiznal.
Matoška činí dojem člověka duševně méněcenného. Udal, že vraždil a loupil pouze proto, aby se stal tak populární a známý jako Lecián. Návody k svým činům prý vyčetl z knížek a z novin."

Tady by se asi slušelo zmínit, kdo je vlastně ten Lecián, který je zmiňovaný na konci novinového článku. Budu citovat z české wikipedie: "Martin Lecián (31. října 1900 Ostrožské Předměstí – 6. října 1927 Olomouc) byl český zločinec a vrah opředený řadou pověstí. Byl odsouzen k trestu smrti, ale při pokusu o útěk zabil jednoho ze strážců. Jeho případ byl velmi proslulý, objevilo se dokonce i několik článků v novinách, které jej glorifikovaly a vyzdvihovaly jeho odvahu. Byl znám také jako Postrach Moravy." pokud by to někoho zajímalo, tak víc info, včetně odkazú na literaturu, je zde.

Ale zpátky ke "Vsackému vrahovi". O čtyři dny později (14. září 1927) se o případu zmiňovaly také noviny Národní politika (odpolední vydání č.253). Je o poznání umírněněji napsaná (neobsahuje detailní popisy vražd), i když titulek je poněkud zavádějící.

Národní politika, 14. září 1927, odpolední vydání č. 253, s.3. (odkaz)

A opět přepis:
"Poblázněný vyznavač krvavé indické bohyně Kálí řádí na Moravě
Několik šílených činů škrtiče lidí Matošky.
Napadl nám tento možný vztah k tajemné indické sektě Thugů-škrtičů hned onehdy, kdy jsme na tomto místě referovali o čtyřech nápadně podobných obětech tenkráte ještě neznámého zlosyna, které byly nalezeny na různých místech v oblasti valašského Vsetína. Dvě z nich byly mrtvy, dvěma podařilo se v kritické chvíli ještě se zachrániti, dík silnější tělesné konstrukci, ale ve všech případech běželo o zločin nastrojený a páchaný způsobem naprosto stejným až do posledního detailu. Zločinec číhal v lesní houštině nebo ve vysoko urostlém obilí u cesty, vždy v místech, kde měl kolem do kola širší bezpečný - rozhled, a když kráčel někdo kolem, netuše ničeho zlého, vyřítil se naň s kličkou provazu upraveného po způsobu lasa, strhl jej za hlavu k zemi, uškrtil, nožem několikrát pobodal, a dalo-li se, obral o všecko, co nalezl. Neblahému zločinci padlo tak za oběť mladé děvče, 23letá služka Anna Šafaříková, kterou přepadl v polích u vsacké Polanky; padl mu za oběť mladičký patnáctiletý prodavač cukrovinek Karel Bartoloměj ve Vsetíně, a dvěma obětem, již již ležícím na zemi a rdouseným, podařilo se maskovaného zlosyna přemoci a uprchnouti. Jsou to dělník J. Válek z Ratiboře u Vsetína a pasekář Hodulák z jisté samoty.
Všecky tyto případy odehrávaly se v krátkých časových intervalech od července do září, četnictvo přímo horečně pátralo a prohledávalo vsacký kraj, ale nemohlo se zločince dopátrati. Jak jsme v sobotu oznamovali, podařilo se to však konečně přece, a to jen šťastnou náhodou, že byl zjištěn prodaný opasek náleževší zavražděnému prodavači cukroví Bartoloměji a že byl konečně zjištěn i ten, kdo opasek prodal.
Jak jsme již také v sobotu oznamovali, vrahem a útočníkem jest jakýsi Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína, který se také již ke všem zločinům přiznal.
Co je při věci zajímavo a výmluvno. Když jej už četnictvo znalo podle jména a pevně věřilo, že má svého ptáčka již v kleci, nenalezlo ho doma ve Lhotě, nýbrž po delším hledání na jistém vyvýšeném místě u křižovatek, kde ležel ve vysokém jeteli s "lasem" v ruce. Čekal právě na novou oběť. To bylo ovšem důkazem tak přesvědčujícím, že téměř už nebylo ani třeba výslechů...
Přes to Matoška zprvu zapíral. Potom se ovšem doznal. A vyprávěl podrobnosti, které jsou na věci zajímavy.
Pevní svoji oběť, Šafaříkovou, znal, protože s ní pracoval před lety na dvoře u Židlochovic. Setkal se s ní na cestě u Leskovce. Šafaříková byla zprvu ráda, že má průvodce. Když přicházeli k obci, zastavil se Matoška náhle a vykřikl: "Peníze nebo život!" Hned potom se vrhl na děvče a stáhl mu hrdlo, až dokonalo. Potom je obral. Po činu odešel přes hory domu a klidně se vyspal.
Druhou vraždu provedl takto: Čekal kolem půlnoci u tržiště na kohokoliv, aby ho přepadl. Tu šel prodavač Bartoloměj s košíkem neprodaného ovoce. Matoška se připojil k němu a požádal ho, aby mu dal kousek čokolády. Hoch to odepřel a tu se naň vrah vrhl s výkřikem: "Peníze nebo život" a v té chvíli mu vrhl připravenou smyčku na krk a uškrtil ho. Pak ho zatáhl do blízké strouhy, kde se však hoch vzpamatoval. Tu natrhal pachatel na břehu listí a vrazil je smotané vší silou hochovi do krku. Pak odešel do lesa, kde si rozdělal oheň a snědl uloupené cukrovinky.
K loupežnému útoku na Válka a Hoduláka se Matoška rovněž přiznal. Že ho nepoznali, má co děkovati jen přestrojení a jistému zamaskování obličeje. Ze zápasu s Hodulákem odnesl si několik ran, pověvadž přepadený byl silnější a zuřivě se bránil. Matoška nakonec utekl sám. Dělník Válek by byl škrcení podlehl, ale v poslední chvíli podařilo se mu vsunouti pod smyčku, která se již zadrhovala, ruku, kterou znemožnil uškrcení. Další obranu mohl prováděti už jenom nohama, jimiž kopal."
Jak je vidět, tak se oba texty v určitých částech mírně liší, ale jinde zase doplňují.

O případu se zmiňoval také samozřejmě i regionální tisk. Tady článeček z týdeníku Noviny z pod Radhoště, které vyšly 10. září 1927 ve Valašském Meziříčí, jakožto 37. číslo 29. (XXIX) ročníku.

Noviny z pod Radhoště, 10. září 1927, číslo 37, ročník 29 (XXIX). Originál uložen ve sbírkách Státního okresního archivu (SOA) Vsetín.

"(Dopadený vrah) V úterý v noci minulý týden byl zatčen v hošťálkovských lesích zákeřný vrah chlapce Bartolomějového a sice Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína. Je stár 26 let. Současně byl zatčen Adolf Štefka ze Vsetína, kterého Matoška přiznal jako spolupachatele. Po výslechu na zdejší četnické stanici a okresního soudu byli oba dopraveni ve čtvrtek ráno ke krajskému soudu do Nového Jičína. Jak se přišlo na stopu vrahovi? Matoška po vraždě potuloval se v Podbečevné. Živil se cukrovím, které sebral zavražděnému chlapci. Když toto došlo, prodal řemen jistému Koldovi u splavu, a koš tam také spálil. Tento řemen poznala rodina Bartolomějova jako svůj majetek, a četnictvo počalo horlivě po vrahu pátrati a zjistilo dle popisu, že původcem vraždy jest onen Matoška. Po usilovném pátrání byl konečně v lesích hošťálkovských v houštině polapen. Matoška přiznal se ke všemu. Že provedl vraždu Bartoloměje se Štefkou, vraždu Šafaříkové z Polanky s Markem a Pacolou, kteří už dříve byli zatčeni, a pokus vraždy na Valčíkovi z Ratiboře. Pravil při výslechu, že sešel se se Štefkou u Besedního domu, kde se smluvili na přepadnutí Bartoloměje. To pak vykonali po půl noci na pondělí 22. srpna. U mostu k huti chlapce zastavili, že si chtějí koupit cukroví. Když ale sdělili, že nemají peněz, hoch odcházel. Tito se naň vrhli a počali ho rdousiti. Hoch položil koš na zem, bránil se a konečně utíkal. Doběhli jej, hodili smyčku na krk a rdousili. Dotáhli jej až k potoku, a poněvadž jevil ještě známky života a chropěl, strčil mu surový vrah Matoška trávu do úst a hodil jej pak do potoka, kdež jej zakryli vrbím a kabátem. Že hoch se bránil, je poznat z toho, že Matoška je ve tváři poškrabán a na ruce pokousán. Hoch měl u sebe Kš 47.-, kteréž mu sebrali. Boty byly nalezeny u rodičů Matošky na dvoře pod deskou. Matoška jeví se jako duševně chorý, ale zkušení odborníci tvrdí, že je schopen zavraždit pro pět korun. Když byl vyslýchán u zdejšího soudu, mnoho zvědavců kupilo se kol budovy. Bylo slyšeti výkřiky: shoďte jej dolů, my se s ním spravíme. Kdyby jej tak byli mohli dopadnout, jistě by jej linchovali. Tímto vypátráním vraha nejen Vsetín, ale i celé okolí si oddechlo."

Opět tady máme doplněny a upřesněny některé údaje, které byly zmíněny už v celostátním tisku. Jako poslední sem přidávám ještě zápisek z kroniky obce Valašská Polanka.

Kronika obce Valašská Polanka, str. 34-35. Originál uložen ve sbírkách SOA Vsetín.

Tady přepis bude asi nejvítanější, protože fotka je ve špatné kvalitě.
"Letní dobou byl veliký rozruch v obci i okolí, neb vyskytlo se více případů krádeží, oloupení ba i vraždy. První případ, který velmi rozrušil obec i okolí bylo zavraždění Anny Šafaříkové 24 leté, svobodné dělnice z čís. 37 v Polance, která v sobotu dne 23/7. vracela se z Baťových závodů ve Zlíně, kde byla zaměstnána. Po cestě od Vsetína mezi Leskovcem a Polankou, při rozcestí, kde odbočuje silnice do Seninky, byla pozdě v noci přepadena, zardousena, oloupena o peníze i oděv a odvlečena od silnice asi 20 kroků do kvetoucí pohanky, kde mrtva ležela až do středy příštího týdne, kdy byla dělníky jdoucími časně ráno do práce objevena.
Dle šetření vyšlo však na jevo, že oni domnělí dělníci byli jeji vrahové, jichž svědomí pudilo upozorniti občanstvo na jejich oběť, potom se však skryli a nikdo netuší, kdo vrahem mohl býti."

A to je všechno.

Sepsal: Martin Fojtík

Vybarvování černobílých fotek - vojáci Wehrmachtu přeplouvají Maasu

Jak jsem psal v předchozím příspěvku, tentokrát jsem se pustil do vybarvování fotografie uložené v německém Bundesarchivu. Je na ní zobrazena jednotka Wehrmachtu v gumovém člunu, překonávající řeku Maasu. Vyfocena byla 14. května 1940.

Originální popisek: Maas-Übergang bei Aiglemont. Übersetzen im Floss-Sack. Uloženo:Bundesarchiv - Bild 146-1971-088-63. Odkaz:zde.

Ač se na první pohled může zdát, že vybarvení této fotky bylo jednoduché, je zde hromada malých detailů, na které jsem si musel dávat pozor (části výstroje, větve, osoby na druhém břehu).

A tady už je vybarvená verze.

Vybarveno. Autor: Martin Fojtík

A pro srovnání opět obě fotky vedle sebe.

A to je pro zatím všechno. 

Autor: Martin Fojtík

Vybarvování černobílých fotek - 10 Downing street (listopad 1939)

Další fotografie, kterou jsem si vybral pro vybarvení zobrazuje tři britské vojáky a jednoho člena francouzského letectva při vaření jídla u krytu, který vojáci pojmenovali 10 Downing street. Na fotce je vidět taky kulomet Lewis v poloze pro protiletadlovou palbu.

Opět sem dávám jako první originál.

Army and French Air Force personnel outside a dugout named '10 Downing Street' on the edge of an airfield, 28 November 1939. Author:War Office official photographer Keating, Geoffrey (Major). Source: Imperial War Museum - O 344.

Jak je zmíněné v popisce, jedná se o další fotku z kolekce Imperial War Museum. Fotografie byla pořízená 28. listopadu 1939.

A tady už vybarvená verze.

Autor vybarvení/coloring: Martin Fojtík

A nakonec ještě porovnání.

Příště vybarvím nejspíš něco německého z Bundesarchivu.

Autor:Martin Fojtík

Vybarvování černobílých fotek - Výcvik domácí gardy- Velká Británie, 1943 (Home Guard training)

Po delší době jsem se pustil do vybarvování. Tentokrát fotky, která vznikla v roce 1943 v Onibury, hrabství Shropshire ve Velké Británii.

Vojácí Domácí gardy cvičí s protitankovým minometem Blacker Bombard. Autor: War Office official photographer Taylor (Lt). Uloženo v Imperial War Museum pod katalogovým číslem H 30181.

Trénink vojáků se odehrával v No. 3 GHQ Home Guard School. Fotografie byla pořízena 20. května 1943.

Originální popisek: "Home Guard soldiers operate a 'Blacker Bombard' spigot mortar during training at No. 3 GHQ Home Guard School at Onibury near Craven Arms in Shropshire, 20 May 1943."

Vybarování, včetně vyhledávání historických referencí ohledně barev trvalo 4 a půl hodiny.

A tady už je výsledek.

Autor vybarvení: Martin Fojtík

A pro porovnání ještě obě fotky vedle sebe.

== Poznámka ==

Domácí garda (Home guard, zkratka LDV podle Local defense volunteers) byla domobranecká organizace ve Velké Británii, která fungovala v letech 1940 až 1944. Sestávala z 1,5 milionu domobranců, kteří jinak nebyli vhodní pro vojenskou službu - moc mladí, moc staří a nebo zástupci "chráněných" povolání. (zdroj:anglická wiki)

Autor: Martin Fojtík

== Zdroje ==

Originál fotografie na stránce http://www.iwm.org.uk/collections/item/object/205199042

Vybarvování černobílých fotografií - Erich Raeder

Když jsem včera na počítači sledoval německý válečný velkofilm Das Boot¹, hledal jsem si nějaké informace o Kriegsmarine a ponorkách. Přitom jsem na internetu narazil na tuhle fotografii. Nachází se na ní bývalý vrchní velitel německého válečného loďstva Großadmiral Erich Raeder². Co si tak vzpomínám, tak poprvé jsem se s jeho jménem setkal při čtení knížky Norimberský deník od Gustave Marka Gilberta³ o Norimberském procesu, kde byl Raeder odsouzen na doživotí.

Rozhodl jsem se, že ho zkusím vybarvit.

Erich Raeder. Foto:Deutsches Bundesarchiv - Bild 146-1980-128-63 

Asi bych tu měl zmínit, že při vybarvování si vždy hledám reference k vybarvovaným částem. Tady jsem si musel najít důstojnickou uniformu Kriegsmarine, čepici Kriegsmarine, brokátovou přesku Kriegsmarine, baton Ericha Raedera⁴, zlatý odznak NSDAP a jednotlivá vyznamenání. (Tady musím přiznat, že není vybarvení přesné, protože jsem jich moc nerozeznal - úplně nalevo je železný kříž⁵, následuje královský hohenzollernský domácí řád⁶, Bavorský vojenský záslužný řád⁷. Dál jsem tipoval podle vzhledu. (Přehled všech Raederových vyznamenání je k vidění třeba na wikipedii.)

A tady už je výsledek.

Erich Raeder - vybarveno. Autor vybarvení:Martin Fojtík

Digitalizovaných fotek z Deutsches Bundesarchiv využiju v budoucnu pro kolorování pravděpodobně víc.

(Příspěvek nemá propagovat žádnou ideologii.)

Autor:Martin Fojtík

== Poznámky ==

¹Das Boot - západoněmecký válečný film z roku 1981 od Wolfganga Petersena, který byl natočený na motivy knižní předlohy německého autora Lothara-Günthera Buchheima. Ten se na podzim roku 1941 plavil s osádkou ponorky U-96 na její sedmé plavbě po Atlantiku. (Více info:film, Buchheim)
²Großadmiral Erich Raeder (24. dubna 1876 Wandsbek – 6. listopadu 1960 Kiel) - vrchní velitel německého válečného loďstva před a v průběhu druhé světové války, a to až do svého odvolání v květnu 1943 Hitlerem. (odkaz)
³Norimberský deník - kniha od Gustave Marka Gilberta vězeňského psychologa, který během Norimberských procesů zastával funkci vězeňského psychologa. (odkaz)
⁴baton - symbolický vojenský atribut tvaru žezla. (odkaz)
⁵Železný kříž - německé a původně pruské válečné vyznamenání. (odkaz)
⁶Královský hohenzollernský domácí řád - pruský řád. (odkaz)
⁷Bavorský vojenský záslužný řád - vojenské válečné vyznamenání z dob z dob Císařského Německa.(odkaz)