Zavražděná prateta

Někdy se až divím, na co všechno člověk narazí, když si prohlíží staré noviny. Jeden zajímavý objev jsem učinil před časem, při pročítání tiskovin z 20. let 20. století. Jednou z hlavních "hrdinek" článku v Lidových novinách z roku 1927 byla má prateta (těch pra- tam bude asi víc) Anna Šafaříková, která se stala obětí vraha.

Lidové noviny 10. září 1927, ročník 35, výtisk 457, str. 4 (odkaz)

A tady jako obvykle přepis:
"Vsacký dvojnásobný vrah se přiznal - ng - Vsetín, 9. září.

Vsetín a celé okolí bylo vzrušeno čtyřmi surovými zločiny, které provedl neznámý zločinec od července t,r, do září. Především byla 26. července nalezena u silnice nedaleko Polanky 23letá Anna Šafaříková zardousena a oloupena o mzdu i šatstvo. Na mrtvole byly tři bodné rány a pitvou se zjistilo, že vlastní vražda byla dokonána motouzem, kterým pachatel stáhl hrdlo nešťastnému děvčeti. Na místě činu se nenašlo tehdy nejmenší stopy. Týden potom šel dělník Josef Válek, bydlící v Ratiboři, po pěšině, když tu se vrhl na něj muž, který mu hodil smyčku na krk a snažil se ji zatáhnouti. Válek vsunul pod smyčku ruku a jedině tím se zachránil. Úpěnlivě pak prosil vraha, aby mu daroval život, že mu odevzdá všechno, co má u sebe. Po pachateli, o kterém bylo zjevno, že je týž, co provedl zločin na Anně Šafaříkové, pátralo četnictvo marně, když tu na dobytčím tržišti, téměř uprostřed města Vsetína nalezena byla mrtvola 15letého prodavače cukrovinek Karla Bartoloměje. Pitvou se zjistilo, že vražda byla provedena opět smyčkou. Četnictvo se dalo do hlubokých lesů vsackých a marně hledalo pachatele. Nový zločin však upozornil na jeho jsoucnost. Pasekář Hodulák byl přepaden poblíže Šalky [?] a jen svou osobní statečností a silou vraha štastně odrazil.
Teprv začátkem září objevila se nepatrná stopa po pachateli. Neznámý muž prodal totiž dělníku, který pracuje na regulaci, řemen, o kterém se zjistilo, že patřil zavražděnému chlapci Bartolomějovi. Četnicvto šlo po této stopě a podařilo se mu zjistiti totožnot záhadného muže, jímž je Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína. Byl dopaden v Borčí v katastru obce Ratiboře, zrovna když čekal v jetelině na novou oběť. Za obšírného výslechu dlouho zapíral a konečně prohlásil, že vraždy provedl s pomocníky Antonínem Markem, Janem Pacolou a Adolfem Štefkou, leč záhy se ukázalo, že jeho výpověď není pravdivá. Všichni tři nařčení dokázali svá alibi, a tu Matuška změnil své dřívější výpovědi a vylíčil podrobně, jak provedl své zločiny.
Se Šafaříkovou se setkal na cestě u obce Leskovec asi o půl 22. hodině.Znal ji. Pracovali spolu před několika lety ve dvoře v Žabčicích u Židlochovic. Poznala ho ihned a těšila se, že bude mít průvodce, který ji cestou ochrání. I šli tedy spolu. Když přišli k obci Polance, tu se Matoška zastavil a zvolal: Peníze nebo život! Hned potom se vrhl na děvče a stáhl mu hrdlo až dokonalo. Potom je obral o 300 Kč, stříbrný náramek a jiné drobnosti. Po činu odešel přes hory domů a klidně se vyspal. Uloupené věci si ukryl pod hromadu dřeva. Vraždu na Bartolomějovi provedl takto: Čekal u tržiště asi kolem půlnoci na kohokoliv, kdo přijde, aby ho přepadl. Tu šel prodavač Bartoloměj a nesl košík s neprodanými cukrovinkami. Matoška se připojil k němu a požádal ho, aby mu dal kousek čokolády. Hoch to odepřel a tu se naň vrah vrhl s výkřikem: Peníze nebo život! a v té chvíli mu vrhl připravenou smyčku na krk a uškrtil ho. Pak ho zatáhl do blízké strouhy, kde se však hoch vzpamatoval. Tu natrhal pachatel na břehu listí a vrazil je smotané vší silou hochovi do krku. Pak mu prohledal kapsy, vzal z nich 40 Kč, zul boty a odepjal řemen. Potom přikryl mrtvolu kabátem a natrhaným proutím a odešel do lesa, kde si rozdělal oheň a snědl uloupené cukrovinky. K loupežnému útoku na Válka a Hoduláka se zatčený Matoška rovněž přiznal.
Matoška činí dojem člověka duševně méněcenného. Udal, že vraždil a loupil pouze proto, aby se stal tak populární a známý jako Lecián. Návody k svým činům prý vyčetl z knížek a z novin."

Tady by se asi slušelo zmínit, kdo je vlastně ten Lecián, který je zmiňovaný na konci novinového článku. Budu citovat z české wikipedie: "Martin Lecián (31. října 1900 Ostrožské Předměstí – 6. října 1927 Olomouc) byl český zločinec a vrah opředený řadou pověstí. Byl odsouzen k trestu smrti, ale při pokusu o útěk zabil jednoho ze strážců. Jeho případ byl velmi proslulý, objevilo se dokonce i několik článků v novinách, které jej glorifikovaly a vyzdvihovaly jeho odvahu. Byl znám také jako Postrach Moravy." pokud by to někoho zajímalo, tak víc info, včetně odkazú na literaturu, je zde.

Ale zpátky ke "Vsackému vrahovi". O čtyři dny později (14. září 1927) se o případu zmiňovaly také noviny Národní politika (odpolední vydání č.253). Je o poznání umírněněji napsaná (neobsahuje detailní popisy vražd), i když titulek je poněkud zavádějící.

Národní politika, 14. září 1927, odpolední vydání č. 253, s.3. (odkaz)

A opět přepis:
"Poblázněný vyznavač krvavé indické bohyně Kálí řádí na Moravě
Několik šílených činů škrtiče lidí Matošky.
Napadl nám tento možný vztah k tajemné indické sektě Thugů-škrtičů hned onehdy, kdy jsme na tomto místě referovali o čtyřech nápadně podobných obětech tenkráte ještě neznámého zlosyna, které byly nalezeny na různých místech v oblasti valašského Vsetína. Dvě z nich byly mrtvy, dvěma podařilo se v kritické chvíli ještě se zachrániti, dík silnější tělesné konstrukci, ale ve všech případech běželo o zločin nastrojený a páchaný způsobem naprosto stejným až do posledního detailu. Zločinec číhal v lesní houštině nebo ve vysoko urostlém obilí u cesty, vždy v místech, kde měl kolem do kola širší bezpečný - rozhled, a když kráčel někdo kolem, netuše ničeho zlého, vyřítil se naň s kličkou provazu upraveného po způsobu lasa, strhl jej za hlavu k zemi, uškrtil, nožem několikrát pobodal, a dalo-li se, obral o všecko, co nalezl. Neblahému zločinci padlo tak za oběť mladé děvče, 23letá služka Anna Šafaříková, kterou přepadl v polích u vsacké Polanky; padl mu za oběť mladičký patnáctiletý prodavač cukrovinek Karel Bartoloměj ve Vsetíně, a dvěma obětem, již již ležícím na zemi a rdouseným, podařilo se maskovaného zlosyna přemoci a uprchnouti. Jsou to dělník J. Válek z Ratiboře u Vsetína a pasekář Hodulák z jisté samoty.
Všecky tyto případy odehrávaly se v krátkých časových intervalech od července do září, četnictvo přímo horečně pátralo a prohledávalo vsacký kraj, ale nemohlo se zločince dopátrati. Jak jsme v sobotu oznamovali, podařilo se to však konečně přece, a to jen šťastnou náhodou, že byl zjištěn prodaný opasek náleževší zavražděnému prodavači cukroví Bartoloměji a že byl konečně zjištěn i ten, kdo opasek prodal.
Jak jsme již také v sobotu oznamovali, vrahem a útočníkem jest jakýsi Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína, který se také již ke všem zločinům přiznal.
Co je při věci zajímavo a výmluvno. Když jej už četnictvo znalo podle jména a pevně věřilo, že má svého ptáčka již v kleci, nenalezlo ho doma ve Lhotě, nýbrž po delším hledání na jistém vyvýšeném místě u křižovatek, kde ležel ve vysokém jeteli s "lasem" v ruce. Čekal právě na novou oběť. To bylo ovšem důkazem tak přesvědčujícím, že téměř už nebylo ani třeba výslechů...
Přes to Matoška zprvu zapíral. Potom se ovšem doznal. A vyprávěl podrobnosti, které jsou na věci zajímavy.
Pevní svoji oběť, Šafaříkovou, znal, protože s ní pracoval před lety na dvoře u Židlochovic. Setkal se s ní na cestě u Leskovce. Šafaříková byla zprvu ráda, že má průvodce. Když přicházeli k obci, zastavil se Matoška náhle a vykřikl: "Peníze nebo život!" Hned potom se vrhl na děvče a stáhl mu hrdlo, až dokonalo. Potom je obral. Po činu odešel přes hory domu a klidně se vyspal.
Druhou vraždu provedl takto: Čekal kolem půlnoci u tržiště na kohokoliv, aby ho přepadl. Tu šel prodavač Bartoloměj s košíkem neprodaného ovoce. Matoška se připojil k němu a požádal ho, aby mu dal kousek čokolády. Hoch to odepřel a tu se naň vrah vrhl s výkřikem: "Peníze nebo život" a v té chvíli mu vrhl připravenou smyčku na krk a uškrtil ho. Pak ho zatáhl do blízké strouhy, kde se však hoch vzpamatoval. Tu natrhal pachatel na břehu listí a vrazil je smotané vší silou hochovi do krku. Pak odešel do lesa, kde si rozdělal oheň a snědl uloupené cukrovinky.
K loupežnému útoku na Válka a Hoduláka se Matoška rovněž přiznal. Že ho nepoznali, má co děkovati jen přestrojení a jistému zamaskování obličeje. Ze zápasu s Hodulákem odnesl si několik ran, pověvadž přepadený byl silnější a zuřivě se bránil. Matoška nakonec utekl sám. Dělník Válek by byl škrcení podlehl, ale v poslední chvíli podařilo se mu vsunouti pod smyčku, která se již zadrhovala, ruku, kterou znemožnil uškrcení. Další obranu mohl prováděti už jenom nohama, jimiž kopal."
Jak je vidět, tak se oba texty v určitých částech mírně liší, ale jinde zase doplňují.

O případu se zmiňoval také samozřejmě i regionální tisk. Tady článeček z týdeníku Noviny z pod Radhoště, které vyšly 10. září 1927 ve Valašském Meziříčí, jakožto 37. číslo 29. (XXIX) ročníku.

Noviny z pod Radhoště, 10. září 1927, číslo 37, ročník 29 (XXIX). Originál uložen ve sbírkách Státního okresního archivu (SOA) Vsetín.

"(Dopadený vrah) V úterý v noci minulý týden byl zatčen v hošťálkovských lesích zákeřný vrah chlapce Bartolomějového a sice Norbert Matoška ze Lhoty u Vsetína. Je stár 26 let. Současně byl zatčen Adolf Štefka ze Vsetína, kterého Matoška přiznal jako spolupachatele. Po výslechu na zdejší četnické stanici a okresního soudu byli oba dopraveni ve čtvrtek ráno ke krajskému soudu do Nového Jičína. Jak se přišlo na stopu vrahovi? Matoška po vraždě potuloval se v Podbečevné. Živil se cukrovím, které sebral zavražděnému chlapci. Když toto došlo, prodal řemen jistému Koldovi u splavu, a koš tam také spálil. Tento řemen poznala rodina Bartolomějova jako svůj majetek, a četnictvo počalo horlivě po vrahu pátrati a zjistilo dle popisu, že původcem vraždy jest onen Matoška. Po usilovném pátrání byl konečně v lesích hošťálkovských v houštině polapen. Matoška přiznal se ke všemu. Že provedl vraždu Bartoloměje se Štefkou, vraždu Šafaříkové z Polanky s Markem a Pacolou, kteří už dříve byli zatčeni, a pokus vraždy na Valčíkovi z Ratiboře. Pravil při výslechu, že sešel se se Štefkou u Besedního domu, kde se smluvili na přepadnutí Bartoloměje. To pak vykonali po půl noci na pondělí 22. srpna. U mostu k huti chlapce zastavili, že si chtějí koupit cukroví. Když ale sdělili, že nemají peněz, hoch odcházel. Tito se naň vrhli a počali ho rdousiti. Hoch položil koš na zem, bránil se a konečně utíkal. Doběhli jej, hodili smyčku na krk a rdousili. Dotáhli jej až k potoku, a poněvadž jevil ještě známky života a chropěl, strčil mu surový vrah Matoška trávu do úst a hodil jej pak do potoka, kdež jej zakryli vrbím a kabátem. Že hoch se bránil, je poznat z toho, že Matoška je ve tváři poškrabán a na ruce pokousán. Hoch měl u sebe Kš 47.-, kteréž mu sebrali. Boty byly nalezeny u rodičů Matošky na dvoře pod deskou. Matoška jeví se jako duševně chorý, ale zkušení odborníci tvrdí, že je schopen zavraždit pro pět korun. Když byl vyslýchán u zdejšího soudu, mnoho zvědavců kupilo se kol budovy. Bylo slyšeti výkřiky: shoďte jej dolů, my se s ním spravíme. Kdyby jej tak byli mohli dopadnout, jistě by jej linchovali. Tímto vypátráním vraha nejen Vsetín, ale i celé okolí si oddechlo."

Opět tady máme doplněny a upřesněny některé údaje, které byly zmíněny už v celostátním tisku. Jako poslední sem přidávám ještě zápisek z kroniky obce Valašská Polanka.

Kronika obce Valašská Polanka, str. 34-35. Originál uložen ve sbírkách SOA Vsetín.

Tady přepis bude asi nejvítanější, protože fotka je ve špatné kvalitě.
"Letní dobou byl veliký rozruch v obci i okolí, neb vyskytlo se více případů krádeží, oloupení ba i vraždy. První případ, který velmi rozrušil obec i okolí bylo zavraždění Anny Šafaříkové 24 leté, svobodné dělnice z čís. 37 v Polance, která v sobotu dne 23/7. vracela se z Baťových závodů ve Zlíně, kde byla zaměstnána. Po cestě od Vsetína mezi Leskovcem a Polankou, při rozcestí, kde odbočuje silnice do Seninky, byla pozdě v noci přepadena, zardousena, oloupena o peníze i oděv a odvlečena od silnice asi 20 kroků do kvetoucí pohanky, kde mrtva ležela až do středy příštího týdne, kdy byla dělníky jdoucími časně ráno do práce objevena.
Dle šetření vyšlo však na jevo, že oni domnělí dělníci byli jeji vrahové, jichž svědomí pudilo upozorniti občanstvo na jejich oběť, potom se však skryli a nikdo netuší, kdo vrahem mohl býti."

A to je všechno.

Sepsal: Martin Fojtík